Oblíbený herec Václav Vydra vyrůstal s tátou, který byl ve věku, že mohl být jeho dědečkem. „Trochu nás to vzdalovalo a dnes je mi líto, že jsem mu více nenaslouchal," říká. Sám ze stárnutí obavu nemá. Je zavalený prací a hlavně má své milované koně.
Jak trávíte toto léto?
Každou volnou chvíli se snažím být s mými koňmi. Nejšťastnější jsem, když s nimi můžu plavat v řece. Myslím, že jsou v těch chvílích šťastni stejně jako já. Potřeboval bych denně tak tři hodiny času, abych stihl koňům strouhat kopyta a ještě na nich jezdit. Takže se snažím jet za nimi na statek pokaždé, když mám pár hodin volno mezi natáčením a divadlem, stojí mi to za to, i když jsem s nimi třeba jen hodinu a pak musím zase zpátky do Prahy. Někdy si sice říkám, že je to zbytečně únavné jezdit tam a zpět, ale koně mají schopnost člověka nabít pozitivní energií. Když jsem unavený nebo mám mizernou náladu, stačí mezi ně přijít a je to pryč.
Míváte často mizernou náladu?
A víte, že ani ne? Snažím se ji nemít. Život je takový, jaký si ho uděláte a je škoda ho marnit tím, že máme mizernou náladu. I v tom mi koně, ale třeba i psi, hodně pomohli. Když jste s nimi, uvědomujete si, že podstatné je žít v souladu s přírodou, řídit se jejími zákony a nenechat si zaneřádit hlavu špatnými zprávami z televize. Snažím se netrápit věcmi, které nemohu změnit. Možná to zní jednoduše, až sobecky, ale pro mě je to způsob přežití.
Myslíte, že je důležité, aby měl člověk koníčka, zálibu, které věnuje hodně času?
Říká se, že jenom šťastný kůň může učitnit jezdce šťastným a jenom šťastný muž může učinit ženu šťastnou. Takže, ano, mít zálibu je důležité a stejně důležité je mít partnerku, která to chápe. A samozřejmě naopak, i ženy mají své záliby a moudrý muž jim je s radostí přeje.
Vy jste vyrůstal v ne úplně typické rodině. Vaše maminka Dana Medřická byla hodně zaměstnaná, váš otec Václav Vydra byl o hodně starší než ona. Vnímal jste jako mladý, že máte staršího otce než bývá zvykem?
Ano. Táta byl o hodně starší než já, a to nás trochu vzdalovalo. Byl jsem moc mladý, neklidný a neměl jsem trpělivost mu naslouchat. Dnes toho trochu lituju. Ke konci už táta moc nemluvil a já nebyl ten typ, který by se k němu snažil najít cestu. I když jsem samozřejmě vnímal, jak velká charismatická osobnost a výborný herec byl. Nebyl typ, který by mi radil nebo mě chválil či se mě snažil někam směřovat. Neuměl chválit a já to mám po něm. Ale je mi jasné, že byl rád, že je tady další Vydra, i když to nedával najevo. Teď s odstupem času, chápu, že můj život sledoval, ale nechtěl mě nějak výrazně ovlivňovat.
Máte s přibývajícími léty pocit, obavy ze stárnutí? Takové ty pocity, že už třeba nezvládáte tolik, co dříve?
No jo, to víte, že někdy ano. Ale to se pak rychle sbalím, jedu za koňmi a šup s nimi do řeky.
Udržujete se nějakým způsobem v kondici?
Tak právě jízda na koních a častý pobyt v přírodě je to, co člověku dělá nejlépe. Rozhodně nejsem typ, který by se chodil týrat do posilovny a podobně. Na to nemám čas a také si nepotrpím na taková ta umělá prostředí. Často se mě teď lidé ptají, co vlastně jím a jestli nějak ovlivnilo mé stravovací návyky to, že uvádíme se ženou pořad Prostřeno. To mi připadá zajímavé.
Proč?
Lidé asi čekají recepty, myslí si, že na vše v životě byl měl být recept. Jenže já si na jídlo ve skutečnosti moc nepotrpím. Uvádění pořadu Prostřeno mě moc baví, ale mému vztahu k vaření by se možná leckdo divil. Čas strávený u plotny mi připadá ztracený. To si raději zajdu s přáteli do dobré restaurace. A úplně mi stačí, když si sebou do přírody vezmu sendvič a sním si ho někde na louce. Stejně si nemůžu dovolit přibrat. Jednak bych se nevešel do divadelních kostýmů a jednak bych přece nezatěžoval své koně. Přece po nich nemůžu chtít, aby vozili hromadu tuku.
Václav Vydra
Narodil se v roce 1956, od roku 1996 je členem činohry Divadla Na Vinohradech. V roce 2006 si po dlouholetém vztahu vzal herečku Janu Bouškovou. Hrál v řadě filmů a seriálů, nyní jej od podzimu můžeme vidět v novém seriálu televize Nova - Gympl.
