Románek v Kutné Hoře
Ilustrační foto: ingimage.com

Románek v Kutné Hoře

24. 1. 2017

Vypravila jsem se jedno sobotní ráno na výlet do Kutné Hory. Jezdívám takhle po městech a hradech, o kterých čtu v historických románech. Vytisknu si z Wikipedie bedekr, přeptám se lidí na cestu a užiju si den mezi historickými postavami. Nebudu se rozepisovat o pamětihodnostech Kutné Hory, ale o tom, co mě tam potkalo.

Ucapkaná jsem se rozhodla odpočinout si v kavárně, kterou jsem potkala. U nejlepšího stolu, na nejlepším místě seděl Jiří z Poděbrad (docela ucházející chlap), před sebou měl skleničku vína, na stole láhev a popelník. Civěl z okna a otáčel v prstech krabičkou cigaret. A tak jsem přemýšlela, kdyby někoho čekal, tak tam bude mít ještě jednu skleničku a určitě by se podíval směrem ke dveřím, kdo vchází. Tak jsem měla na výběr, buď si sednu, kam nechci, nebo se přifařím k němu na druhé nejlepší místo. Pozdravila jsem a zeptala se jestli někoho čeká a jestli si smím přisednout. Rozhlédl se po kavárně (míst tam bylo dost), ale souhlasil (ovšem pohledem mi řekl, „ale žádné řeči babo!“).

Objednala jsem si čaj, vyndala z tašky vytištěné listy bedekru a jala se si odškrtávat, co už jsem stihla, na co ještě budu muset kouknout, a pročetla jsem si historická fakta. Chvílemi i já jen tak civěla z okna a představovala si Hory Kutné v době Přemysla Otakara II. Když dopil víno a chystal se nalít další skleničku, oslovil mě, jestli si s ním také nedám. V poslední době neholduji žádnému alkoholu ani vínu, ale nechtěla jsem urazit, když už jsem se mu tam vetřela, a tak jsem souhlasila. V ten moment jsme se rozpovídali, jako staří dobří známí, dvě volné duše v celém vesmíru. 

Bylo mi s ním fajn, už dlouho jsem nepotkala tak svěžího člověka – asi fakt Jiří z Poděbrad. Protože nejsem zvyklá pít, i ta dvojka vína mi vlezla do hlavy, a tak jsem se chtěla rozloučit, že mě těšilo a budu pokračovat v krasojízdě. Nabídl mi doprovod. To se nedalo odmítnout, a tak jsme šli spolu. Nebyl rodilej Kutnohorák, žil tam jen dva roky, moc toho nevěděl, ale dali jsme to nějak dohromady a docela se bavili. V chrámu sv. Barbory jsme konečně ztichli a vychutnali si majestátní klid a vůni kostela. Když jsme vyšli zpět mezi lidi, zeptal se, jestli bych nešla na večeři, že ví o pěkné vinárně, kde se dokonce i hraje, takže si můžeme zatančit a vypít ještě nějakou lahvinku. Nevěděla jsem, kdy mi jede nějaký pozdní spoj do Prahy, a protože mi s ním bylo docela dobře, tak jsem se zeptala, jestli by nevěděl o nějakém ubytování, kde bych na noc složila hlavu a že bych tím pádem ráda zůstala. Věděl. Penzion na druhé straně města, nebo mi nabídl přespat u něj, jestli se nebojím, že mě znásilní a zavraždí.

Když jsem na něj koukla, bylo mi jasné, že znásilňovat by mě nemusel, a tudíž odpadá i důvod k vraždě. A tak jsme strávili zbytek večera v příjemné vinárně, dokonce jsme si i zatančili a světe zboř se, bezvadně jsme se shodli, byl vynikající tanečník. Napadla mě slova klasika „kdo se shodne v tanci, ten se shodne v posteli“. A tak někdy kolem půlnoci jsme se vydali k domovu. Dostala jsem osušku, kartáček na zuby a našlo se i vytahané triko na spaní, ale hlavně na výběr – buď spát s ním na jeho posteli, nebo na gauči. S tím, že by šel on na gauč a přenechal mi postel, razantně nesouhlasil (postel je jeho a nedá se z ní vystrnadit, pro dva je tam místa dost). A tak jsem zalehla do postele, a než se přihrabal do ní i on, spala jsem.

Ráno jsem se probudila a byla jsem v posteli sama. Bože, co se stalo? Tak jsem se vykradla potichu na záchod, na gaučí spal Jiří z Poděbrad. Když jsem se vracela, otevřel oči. Na můj dotaz, proč odešel z pelíšku, na mě spustil. „Teda dámo, s váma se nedá spát, vy jste jednou tam pak zase nalepená na mně a nedáte se odstrčit ani probudit, a protože jsme si žádné intimnosti večer nedomluvili, tak jsem radši vyklidil pole. Jsem normální chlap s normálními potřebami, to se nedalo vydržet a ještě jste neměla kalhotky a vystrkovala pozadí. A navíc chrápete a prdíte!“.

Oči se smály a koutky úst mu cukaly. Ten hurónský smích, který nás přepadl, se nedal zastavit. Vstal, vzal mě do náručí, vlepil mi pusu a dovedl do té jeho postele a začali jsme si tykat. Tam jsme se jali dohánět to, co jsme v noci zameškali (a opravdu byl Pepa vynikající tanečník). A představte si, že jsme se najednou do té postele pohodlně vešli oba. (Ty konce byly sice trochu jinak, ale takhle se mi to zdálo být zábavnější).

 P.S.: Jak známo, byl Jiří z Poděbrad robustní muž, kdežto Pepa spíš "tygřík vyžlík".

Můj příběh vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.7 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 9. týden

Sledovali jste také Mistrovství světa v biatlonu? Pokud ano, tak určitě budete znát odpovědi na kvízové otázky, které se tento týden budou týkat právě biatlonu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jakou největší výhodu má podle Vás zasílání důchodu na bankovní účet?

Ušetřené finance

21%

Bezpečnost

21%

Pohodlí

19%

Ušetřený čas

19%

Žádnou, důchod si vyzvedávám osobně a neplánuji to měnit

20%