Kulturní zařízení města Boskovice pořádají obvykle dvakrát do roka taneční zábavu (nejen), pro seniory a to v hezkém prostředí Zámeckého skleníku. Řekla jsem si, nebudu jen sedět doma sama, vyjdu si mezi lidi a alespoń si poslechnu dechovou hudbu Boskověnka.
Protože v našem městě se chodníky moc neuklízejí, tak cesta není nejbezpečnější. Přečetla jsem si nedávno radu odborníků, že na náledí máme chodit jako tučňáci a to tímto způsobem: "Člověk je mírně předkloněný a těžiště má na přední noze." A tak chodím tuto zimu stále v mírném předklonu, jinak to ani v mém věku 70 let nejde a pozoruji ledové chodníky.
Asi před 15 lety jsem ještě nevěděla, jak mám správně chodit po náledí podle "odborníků" - běžela jsem v kozačkách na podpatku a těžiště se mi dostalo asi na zadní nohu a byl z toho ihned veliký pád a pravá ruka dlouho v sádře. Takže Vám také všem radím s úsměvem - používejte to správné "těžiště".
Sál Zámeckého skleníku byl příjemně vytopen, vstupné minimální, ale účastníků moc nebylo. Jen několik málo starších párů a jinak většinou ženy jako já - vdovy. Se známými jsem si hezky povídala, dva páni od našeho stolu mne i vyzvali k tanci, což jsem ráda uvítala. Ale protože párů bylo skutečně v sále minimum, tak ženy seniorky nelenily a začaly tančit spolu. Zpočátku jsem se na ně dívala tak jen "trochu", ale pak pro mne přišla tančit paní o 12 let mladší - když jsem doma mívala první vnučku, tak jsem s ní jezdívala na saních u jejich bytovky a tam jezdívala i ona se svými dětmi.
Velmi nás tanec zaujal a už jsme se v kole jen a jen míhaly. Už mi to nepřišlo vůbec divné, protože tak tančila většina žen. Dokonce i maminka mé tanečnice - veliká sportovkyně - takže pohyb má také stále v krvi. A tak jsem tančila a tančila o sto šest. Jen u stolu jsem říkala, že jsem si myslela, že budu hudbu jen poslouchat, tak jsem si obula dvoje ponožky a vysoké boty s kožešinou - bylo mi přímo horko. Na to i má sousedka u stolu říká, že má také kozačky - také si říkala, že bude hudbu jen poslouchat.
Ale bylo to pro nás všechny moc hezké taneční odpoledne, a protože jsme byly dobře oblečené, tak i cesta zpět v mrazu nám nedělala problém, a to už i proto, že jsme šly všechny do svých domovů velmi opatrně - skutečně jako ti tučńáci.