Má jednu z hlavních rolí v novém seriálu Četníci z Luhačovic. Historii má rád, takže si natáčení v době první republiky užil. Ostatně, je tak trochu staromilec.
Musel jste si dobu první republiky něčím připomínat?
Nemusel. Můj děda tu dobu zažil. Byl kovářem a projel celou frontu, staral se o koně. Nosil i stejně zatočený knír jako já teď. Takže si tak trochu připadám jako vlastní děda po devadesáti letech. A také, člověk má všeobecné povědomí, znalosti o tehdejší době.
Zajímá vás historie?
Když vidím fotky z období mladé Československé republiky, jak byli všichni vyštafírovaní a upravení, bylo to něco úplně jiného než dnes. A ženský, ty byly tenkrát krásný. Samozřejmě, ta doba byla těžká, ale lidi k sobě měli úctu, která už dnes moc není, bohužel. Líbí se mi, jak lidé uměli nádherně psát. Používali vznešené výrazy. Třeba v dopisech. Člověk z nich cítil, jak lidem na sobě vzájemně záleží. Používali výrazy jako: velevážená slečno, s úctou a podobně. Dnes je to už jen nazdar a ahoj. Přijde mi to trochu smutné.
Jaká je postava, kterou v seriálu představujete?
Jsem strážmistr první platové třídy, později povýšen na vrchního strážmistra druhé platové třídy. Rakušák, bývalý velitel četnické stanice v Luhačovicích. Poctivý četník, který se ujme dvou mladých četníků na zkušené a to až s otcovskou péčí. Sám žádné dětí nemá, jen pejska a manželku, která nese změnu politických poměrů tak těžce, že ani nevychází z domu.
Bylo pro vás natáčení Četníků z Luhačovic něcím výjimečné?
Vrátil jsem se do krajů, kde to dobře znám. Natáčeli jsme v Jimramově, z okolí Luhačovic pocházím, Lednici mám také projetou. Já mám po republice docela proježděno, prošmejděno. Tentokrát jsme ale objevili i další malé a zapadlé dědinky, které jsem neznal. Třeba Ubušínek. Tam je nádherná krajina a já mám českou krajinu rád. To je jedna z výhod mé profese, že se při natáčení podívám na různá nová pěkná místa.
Jak se vyrovnáváte s neúprosně se blížící sedmdesátkou? Hraje věk ve vašem životním stylu nějakou roli?
Mně se líbí motto, že stáří neexistuje. Že v životě jde o to, jestli člověk něco, chce a když něco chce, tak to jde. Je mi jasné, že vyšší věk přináší nemoci, starosti, úbytek sil. Ale nejhorší je, když to člověk vzdá. Příliš nechápu lidi, kteří se těší na důchod a zdůvoďnují to tím, že pak už nebudou muset nic dělat. Co to je, nic nedělat? Co si pod tím představit? Samozřejmě je jiné, když má člověk nějakého velkého koníčka a celý život se těší, až se mu bude naplno věnovat. Ale těšit se na to, že budu sedět doma a nic nedělat? To si představit nedovedu. Před časem jsem moderoval v televizi pořad Žiješ jenom dvakrát. Byl o seniorech, kteří se rozhodli plnit si své sny. Někdo si chtěl zkusit zazávodit ve formuli, někdo se chtěl zkusit potápět. Těm lidem jsme rozuměl, líbili se mi. Člověk by si měl pořád plnit své sny.
Pavel Zedníček se narodil 1.listopadu 1949. Je jedním z nejznámějších českých herců, moderátorů a dabérů. Původně vystudoval kožařskou průmyslovou školu ve Zlíně, ale pak šel na JAMU v Brně a herectví se stalo jeho osudem. Kromě řady divadelních a televizních rolí se stal známý jako moderátor oblíbeného televizního pořadu Kufr. Nyní se v roce 2017 vrátí na obrazovky ve velké seriálové roli, v Četnících z Luhačovic.
