Letos mi bylo 70 let a jeden můj hodný bratr mi věnoval jako dárek větší finanční částku, abych si zajela na hezkou dovolenou. Jsem už 15. rok vdovou, žiji sama, a tak jsem si říkala, že peníze použiji na opravu domku. "Ne, to ať Tě ani nenapadne, " moje dospělé děti na to. "Jen si hezky někam zajeď a užij si to."
Sama jsem jet nechtěla, mám víc vnoučat, a tak jsem se rozhodla, že s sebou vezmu nejstarší vnučku, která letos promovala na právnické fakultě, a dám jí to jako dárek k promoci - vnučka je už sice dva roky zaměstnaná, ale mému dárku byla ráda.
Vybrala Egypt - Marsa Alam a tam 80 km jižně resort Dream Lagoon - ukázala mi obrázky, moc se mi to líbilo, a tak jsem s týdnem od 13. do 20. listopadu 2016 nadšeně souhlasila, i když jsem z tak dalekého letu měla obavy, moc jsem toho v životě nenalétala a tak daleko jsem nikdy nebyla a už vůbec ne se stravou All inclusive, vždy jen s jídlem s sebou nebo nanejvýš s polopenzí.
Přiblížil se den odletu, zeť s dcerou a mladším vnukem nás odvezli na letiště do Brna a odjeli.
Nasedla jsem do letadla, při vzletu jsem se musela držet vnučky za ruku, ale brzy jsem se přestala bát a začala jsem i fotografovat, a to ihned z okénka letadla. Cesta nad Brnem byla v plném slunku, nad Ostravou už byl bílý sněhový poprašek a mračna. V Ostravě jsme měli mezipřistání a pak už následovala víc než 4 hodinová cesta do Marsa Alam. V letadle panovala moc hezká nálada, příjemní spolucestující, letušky se o nás perfektně staraly, prostě všichni jsme si to hezky užívali, i přistání bylo dokonalé, pilot obdržel zasloužený potlesk. Na letišti nás už čekal pracovník cestovní kanceláře, nasměroval nás do správné dodávky a už jsme jeli do našeho resortu - celkem čtyři - hned v dodávce jsme se seznámili a s námi jeli ještě jedni manželé, kteří pokračovali ještě 30 km dál od našeho dočasného pobytu.
Příjezd, i když ve večerních, hodinách, byl přímo ohromující, všude květy bílé, růžové, červené, modré a žluté, palmy, kaktusy, všude kolem cestiček nádherné osvětlení, osvětlené čisťoučké bazény, náš balkon v květech - nelenila jsem a hned všechnu tu krásu fotila, byla jsem já i vnučka úplně u vytržení nad tou krásou - cítily jsme se jako v pohádkce Tisíc a jedna noc.
Ubytování nádherné, zaměstnanci milí, usměvaví, vstřícní a velice uctiví. A co teprve ráno - krásný východ slunce a už jsme obě viděly z balkonu tu krásu - ten nádherný pohled na 7 vytvořených bazénů s nádhernými skalkami, květy, keři - prostě cítily jsme se jako v ráji. V restauraci nádherný výběr jídel a první vstup k Rudému moři byl také úplně pro nás fascinující - nádherná čistota moře, kde i já /ačkoliv už jsem ve svém věku na půl slepá/ i bez brýlí viděla vodní rostlinstvo a barevné rybičky - vnučka hodně šnorchlovala, ta toho viděla pochopitelně daleko víc, užívaly jsme si obě plavání, polehávání v moři, nechaly se unášet vlnkami, moře bylo celý týden klidné, teplé, venkovní teplota kolem 27 stupňů, ráno 24 stupnů, celé noci jsme měli otevřené balkonové okně jen se zataženým závěsem.
Jeden den jsme si dopřály výlet do pouště k beduínům, svezly se na čtyřkolkách /vnučka řídila/ zavázali nám na cestu pouští na hlavě šátky a musely jsme si nasadit na oči tmavé brýle, cesta na velbloudech - to jsem si užila strachu, ale zvládla to vedle vnučky - jely jsme na 2 velbloudech vedle sebe, cestu ke studni, na kopec, odkud jsme viděly hodně do kraje, pak pohoštění jejich plackou na ohni, pohoštění větší zase kousek dál, jejich orienální tance, seznámení s jejich životem, cesta zase dodávkou, v poušti džípem - no, zvládla jsem to, říkám Díky Bohu, ale i vnučce, byl to náročný výlet, ale nezapomenutelný.
Až jsme litovaly obě, že už se budeme zase vracet do naší země, kde už je chladno, vydržely bychom tam v té pohádkové a čisté kráse déle - vím, byly jsme hlavně v našem resortu, prohlédly jsme si i sousední - byl v listopadu méně obsazen, takže jsme si užívali ten klid plnými doušky - říkal nám plavčík, že v říjnu byli úplně plni turisty z Itálie, prosinec mají také obsazen, takže náš listopad byl výborně vybraný, protože se nám všichni mohli více věnovat... díky, milá Verunko, za to, žes to tak dobře vybrala a dělala mi milou společnost.
Totiž s naší vnučkou jsem byla poprvé u moře v jejích pěti letech, to ještě i tehdy s mým manželem, ale to jsme jeli mnoho hodin autobusem z Boskovic do Bibione, poprve jsem viděla její údiv z tak daleké cesty, její údiv z mohutnosti a velebnosti moře, ruchu cizího města.
Letos se to otočilo, to já jsem měla větší údiv z cesty letadlem, z cesty dodávkou z letiště, z krásy bazénů a okolí, z nádhery a krásy Rudého moře, veliké zážitky z pobytu u beduínů a ty největší zážitky z celého týdne pobytu v africké pohádce s mojí vnučkou, která bydlí přece jen kousek dál s rodiči od mého bydliště... ano, toto byl pro mne ten největší zážitek roku a bude asi až do konce života i pro moji 25letou vnučku - díky, veliké díky za něj a já za něj vděčím nejvíce mému hodnému mladšímu bráškovi a má vnučka svému laskavému prastrýci...
Soutěžní příspěvek na téma "Zážitek roku 2016". Jaký byl pro vás rok 2016? Zažili jste letos něco mimořádného? Byl to pro vás pozitivní rok nebo máte za sebou spíše negativní zkušenost či událost? Vložte i vy do soutěže svůj příspěvek a vyhrajte velkokapacitní flashdisk. Více informací o soutěži včetně pravidel najdete zde.
