Když jsme my děti chytaly kovově modré brouky a chvíli je držely v rukou, vypouštěli z úst, kloubů nohou a tykadel žlutou tekutinu. Nevěděla jsem, že obsahuje kantaridin, který se mohl stát lékem i vražednou zbraní. Majky jsou jedovaté.
Majka obecná má na brouka dost neobvyklé tělo. Je velká až 4 cm a má velmi bachratý zadeček, který se u samiček zvětšuje nejen hojným požíráním trávy, ale zaplňují jej vajíčka. Krovky jsou krátké, kožovité a připomínají bolerko. Když se majky líhnou, mají krovky stejně jako jiní brouci. Hlava je dost pohyblivá s fešáckými tykadly, připomínajícími brouka Pytlíka.
Z úkrytů vylézají brzy na jaře a hned se dávají do žranice. Po spáření se často menší sameček na samičce povozí. Kladením žlutých podlouhlých vajíček do jamky ve vegetaci bylin a zasypáním hlínou, končí jedna etapa vývoje. Za měsíc se líhnou 2 mm velké larvy a šplhají po stoncích vzhůru do květů. Tam čekají na divoké včely a čmeláky, kteří je zanesou do svých hnízd, larvičky proniknou do buňky a živí se potomky hostitele a jejích zásobami. Promění se v další larvu, která už bez potravy vydrží do jara. Teprve na jaře se zakuklí /už vypadá trochu jako dospělec/ a za nedlouho vyleze z hnízda. Často se do hnízd čmeláků a divokých včel nedostanou, přichytí se na jiném hmyzu nebo zůstanou na listu, když stonek nenese květ.
Právě, když na jaře poprvé sekám trávu, musím se vyhýbat majkám, máme jich na zahradě hojnost. Na světě je tři tisíce druhů, ale majka obecná se vyskytuje na výslunných okrajích les,ve starých světlých sadech, na travnatých stráních a úhorech. Tam , kde není obdělávaná půda. A to je přesně naše zpustlá zahrada. Proto se jí zde tak daří.
Jen jednou jsem ji stihla vyfotografovat a zřejmě jsem je vyrušila při páření. Dokonce jsem je přenesla na kartounovou krabici. Příští jaro je snad lépe zdokumentuji.
