Nechci psát horror. Záhady s.r.o sleduje můj vnuk na směšném kanále a ani o nich to nebude. Bude to o záhadě u nás doma.
Jsem materialista a nějakým povídačkám hned tak neuvěřím. Sama teď ale stojím před záhadou, kde fyzikální zákony neplatí. Mám nedávno koupený nový noťas. Pravidelně ho každý den nabíjím. V úterý ho strčím do nabíječky, kontrolka zabliká a zhasne. Otevřu ho v domnění, že je asi zcela nabitý, a proto šťávu nepotřebuje. Nic. Tma. Displej se ponořil do černého smutku a nehodlá mi zpřístupnit data v útrobách. Co to s tebou je? Neodpovídá.
Ještě několikrát se pokouším nalít mu energii do žil, ale marně. No nic, jsi v záruce, budeš muset k doktorovi. Ve středu mám na novém přechytračelém telefonu budíka na sedm. Kdyby se ve čtvrt na osm nevzbudil vnouček, zaspím do práce. Zapínám nezbedný dotykáč a chci zkontrolovat nastavení budíka. Nic. Žádné cvaknutí, žádné bliknutí. Strčím kablík nabíječky do zdířky a opět nic. Co se tady děje? I ty, Brute?
Mobil neodpovídá, je ganz mrtvý. Taky půjdeš k odborníkům. Prosím, co mi to děláte?
Zatímco stojím bezradně nad nečinnými technickými vymoženostmi, Matěj pobíhá po bytě. A teď mi to došlo! Přivezla jsem v neděli vnoučka k nám na podzimní prázdniny. Hned v pondělí jsem onemocněla záhadnou nemocí a musela zcela zesláblá ulehnout. Byla jsem úplně na šrot a nemohla ani vylézt z postele, nožičky se pode mnou třásly i jen na té krátké trati k záchodu, kam jsem opravdu musela asi třikrát za den dojít.
Napadla mne přímo děsivá myšlenka. Ano, můj vnuk je upír. Nesaje krev, vysává energii. V pondělí ze mne, v úterý z noťasu, dnes z mobilu, zítra.....
Šmankote, co se stane zítra?
