Patřím k těm, kteří se často místo koupání procházejí po pláži s hlavou skloněnou a hledají nějaké suvenýry. Většinou to jsou jen malé, ale něčím zajímavé oblázky, jindy zcela běžné škeble, které se po uschnutí záhy rozpadnou. Ojediněle najdu pro mě vzácnější "úlovek", jakým je třeba trochu větší lastura nebo kousek korálu. Podotýkám však, že mými nalezišti byly až dosud pouze pláže Baltu, některých řeckých ostrovů a v posledních dvou letech pak i pláž v Durrës v Albánii.
Nepotápím se a neznám moře bohatá na podmořský život. O to více mě lákají exempláře, prodávané v obchodech a především pak vystavované pro veřejnost na speciálních výstavách. Už od loňska vím, že u nás 21 let existuje Český klub sběratelů lastur. Z několika zakládajících nadšenců se rozrostl asi na 200 nynějších členů. Ti nesbírají pouze lastury, ale zajímají se celkově o měkkýše, a to mořské, suchozemské a dokonce i fosilní, a o veškeré přírodniny z moře.
Již podruhé jsme se byly podívat na Mezinárodní výstavě lastur v Kulturním domě Ládví v Praze 8. Za celou zde vystavovanou krásu jsme jako seniorky zaplatily pouhých 30 Kč. A pro radost jsem si před odchodem koupila kraba poustevníka, který teď už trůní za sklem skříně spolu s mými dalšími mořskými přírodninami. Nejsem sběratelka, mám je pro radost a snad trochu i proto, abych v sobě utišila touhu po dálkách, končinách, kam se nikdy nepodívám.
Vydejte se teď se mnou na malou procházku výstavou a v teple domova poslouchejte, zda neslyšíte jako já šumění moře.
