Pravda, budou následovat jenom vzpomínky, z minulého režimu. Prý tehdy mívala Praha jenom 4 čtvrti, Štvanice, Bohnice (blázinec), Pankrác (věznice) a Olšany (hřbitov). Nebylo to ale tak smutné. Tehdy Pražané ještě mluvili ústy, mnohdy šťavnatě a duchaplně.
U nás na Žižkově byl v 50. letech nedostatek slepičích vajec. Milostpanička vstoupila do krámu. Chtěla 10 vajec. Prodavač řekl, že je opravdu nemá! Škemrala alespoň jenom o dvě. Ta prý skutečně má, ale nerad bych se jich zbavil!
Třeba jsem si v centru Prahy vyhlédl koženou tašku, za 500 Kčs, po vyplacení premií jsem si ji šel koupit. Tehdejší prodavačky bývaly výřečné, zákazníkovi chtěly vyhovět, přemluvit ho ke koupi. I kupující si chtěl s nimi „pokecat“. Vstoupil jsem do obchodu a jako ještě mladý a krásný, jsem se prodavačce hned zalíbil. Hovor plynul sám o sobě, nad tou hezkou taškou. Náhle vtrhla do krámu další zákaznice. Chtěla do své ruky položit jí vyhlédnutou kabelku. Prodavačka začala žárlit, kabelku jí do ruky nedá, prý by ji „ošahala“! Tak jsme se všichni tři rozešli v nepřízni. Prodavačka se do mě nezamilovala, já utratil pět stověk a jiná nakupující si „neožmoulala“ vyhlédnutou kabelku.
Na Královských Vinohradech bylo v odpoledním zelinářství veselo. Dvě prodavačky byly veselejší, asi z tajného popíjení vína, v pracovní době. Přišla zákaznice a přála si ovocný sirup. Jedna prodavačka se zeptala, zda chce ten s obrázkem ptáka? Prý ano. Druhá dodala, zda s tím, co má ocas nahoru? První prodavačka vyjekla: ocas má být vždycky nahoru! Rozešly se všechny tři, nadměrně spokojené.
Drsnější to bylo ve vedlejším řeznictví, také v téhle lepší čtvrti. Řeznice byla také „zpumprdlíkovaná“. Starší muž od ní žádal maso na „ptáčky“. Odpověděla mu, že ona má maso „jenom na ptáčky“! Rozešli se rozpačitě…
V chudobném Žižkově byla prodejna knih. V té době vyšla velmi žádaná kniha Modrý pták. Vstoupila panička a zeptala se mladého prodavače, zda by měl Modrého ptáka? Zamyslel se, zapýřil se, a řekl: měl bych. Dál se zeptala: a stál by? Odpověděl, stál by! Ona, myslím jako kolik? Jako kolík, to už ne!
Tak už jen doufejme, že po pádu elektronické komunikace se nám vrátí mluvní jadrná čeština.
