Přední český hematolog a gastroentreolog Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. (1952) je od roku 1995 přednostou jedné z klinik pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Portál i60.cz se zajímal o jeho názor na současný stav českého zdravotnictví a stárnutí populace.
Vnímáte rostoucí počet seniorů v ČR? Vyrovnává se podle Vás stát s tímto syndromem?
Samozřejmě tuto situaci vnímám velmi citlivě. Minulý týden vydala Charita ČR nový průzkum, z něhož vyplývá, že v příštím roce má být u nás 2milióny lidí, kteří dosáhnou věku 65let. Tento trend bude pokračovat, a v roce 2050 by mohla být v této věkové kategorii jedna třetina obyvatel. Na tuto skutečnost není možné se dokonale připravit. Myslím si, že bude velmi důležité, v jaké fyzické a psychické kondici Češi budou. Na odchod do důchodu nikdo nikoho nepřipravuje. Je s podivem, že když jdou děti do školy, stará se každý, aby absolvovaly nějakou předškolní přípravu. Proč by nemělo být stejně důležité, zajistit průpravu lidem na důchod. Vždyť jde o úplně novou životní situaci. Každý se musí rozhodnout, co bude dělat, jak bude nakládat se svými prostředky, jak se bude starat o to, aby byl co nejdéle samostatný. Velký nedostatek spatřuji především v mentálním pochopení toho, že život nekončí. Prodlužující se věk v celé Evropě je toho důkazem. Stát by měl mít na zřetel, že čím sociálně činorodější jeho obyvatelstvo bude, tím méně péče bude potřebovat.
A je možné vůbec se na tuto fázi života připravit?
Jistě. Tak, jako momentálně lékaři dokola opakují, že každý je povinen starat se o své zdraví, tak stejně důrazně je třeba lidem opakovat, že stáří je přirozenou součástí života. Je bohužel škoda, že organizace a nadace, které se seniory zabývají, mají velmi rozptýlený dopad. Nepřipadá Vám s podivem, že péče o seniory je součástí programu všech politických stran ve všech typech voleb, ale málo kdy se z těchto proklamací stane něco konkrétního. Vždyť problémy se svými rodiči a prarodiči musí dneska řešit každý z nás. Například asociace amerických seniorů patří mezi velmi vlivné organizace, které cílí svoji péči tímto směrem. Tam už pochopili, že komunikace lidí, aktivní trávení volného času a zapojení seniorů do života společnosti je alfa a omega fungování celé země. Přimlouvám se proto, aby starším lidem byla přiznána úcta, která jim náleží. Na druhé straně je ale nutné, aby seniory neovládala „blbá nálada“, aby se snažili předávat své lepší zkušenosti a nevidět jen kriticky vývoj, k němuž společnost dopěla. Generace neumějí spolu žít. A kde se to také mají naučit? Mladí se snaží co nejrychleji odejít z domu, a tak je pro ně život seniora nepoznaný. A to už nemluvím vůbec o konečné fázi života, kdy jsou lidé osamělí. Líbí se mi tzv. holandský model, kdy v této zemi vzniklo již pár projektů, v nichž jsou startovací byty pro mladé a zároveň malometrážní byty pro starší. Tam se nenásilně potkávají až tři generace, které si navzájem pomáhají. Prostě i stárnout se musíme učit, i stárnout se musí umět.
Ožehavé téma dnešních dnů je stav českého zdravotnictví...
Ano, musím konstatovat, že tak špatný stav, jaký je momentálně v personálním zajištění českého zdravotnictví tady ještě nebyl. Týká se to především zdravotních sester. Tato náročná práce není dobře ohodnocena. Přestože ze škol vycházejí každoročně tisíce absolventek zdravotnických škol, nemají o práci v nemocnicích valný zájem. Já třeba mohu uvést, že za posledních pět let, kdy děláme nábor zdravotních sester, se přihlásila pouze jediná mladá absolventka. A to si myslím, že IKEM je pracoviště s velmi dobrou pověstí. Je škoda, že veřejnost za posledních minimálně deset let stále poslouchá jenom stesky lékařů. Lidi to už obtěžuje.
Jsou podle Vašeho názoru nějaké rezervy, tedy myslím finanční v zabezpečení zdravotní péče?
Rezervy jsou v oblasti centrálního nákupu zdravotnického materiálu. Tuto záležitost nikdo dlouhodobě neřeší. Přitom jsou základní pomůcky a materiály, které mají všechny nemocnice identické, a není žádný problém zajistit jejich hromadný nákup. Tam vidím velké úniky peněz. Ještě větším problémem jsou například výkony laboratoří. To nikoho nezajímá, novináři této oblasti nerozumějí, a tak se neustále vypisují žádanky a zkoumají vzorky, mnohdy však zbytečně. Ale obě tato témata jsou nepopulární i v lékařské veřejnosti.
Nedostávají se Češi obecně k odbornému lékaři, až když je pozdě?
Naši občané příliš nedbají na prevenci. I když například preventivní vyšetření rakoviny tlustého střeva je u nás opravdu na světové úrovni a je poskytováno všem zájemcům zdarma. Lidé se o svoje zdraví vůbec příliš nezajímají. Řeší to, až když je zle. To, že jedete pravidelně se svým vozem na technickou prohlídku, považujete za naprosto přirozené. Považujete za stejně přirozené pravidelně navštěvovat odborné lékaře? Tady vidím velký prostor pro informovanost a to zejména ze strany zdravotních pojišťoven. Měly by „odměňovat“ ty, kteří chodí na preventivní prohlídky a starají se o dobrý stav svého organismu.
Rozhodl jste se v letošních podzimních volbách kandidovat do senátu. Kandidujete za okrsek Kutná Hora. Víte, co chcete v senátu prosadit?
Mým cílem je zúročit zkušenosti získané v oblasti zdravotnictví, školství a výzkumu. Aktuálně se připravuje celá řada zákonů, jejichž konečná podoba bude mít pro stav těchto rezortů zásadní význam. Dále bych chtěl napomáhat k zlepšení postavení zdravotnického personálu, učitelů a výzkumníků v naší společnosti a eliminovat zbytečnou byrokracii. Velevýznamým tématem jsou motivace a internacionalizace.
