"Pane Hovorko, vy sledujete více, co se děje na ulici, nežli abyste se zajímal, co se děje v prodejně!“ Takové věty slyší důchodce a ostraha v jedné osobě často, i když někdy neoprávněně. Prostě paní vedoucí a jistě právem, požaduje stoprocentní výkon člověka, za jehož služby platí agentuře. Jenže Fanouš Hovorka potřebuje jak prodejnu, tak i ulici. K pozorování lidí. Má stálé objekty zájmu, pohybující se po ulici s pravidelnou přesností.
Už dnes prošel směrem k náměstí nákladní dědek. Muž se sveřepě pohybuje o dvou berlích s tlumokem a taškou. Nejprve dolů a pak zpět. Bezdomovec ve středních letech brousí ulicí a pravidelně prohlíží odpadkové koše. Tak osmkrát za den. Muž ve středních letech a slušně oblečený bezostyšně žebrá. Je to nepochopitelné. Žebráci přece prodávají soucit. Tento pán obtěžuje lidi s železnou pravidelností a obdrží maximálně cigaretu. Hlídač bedlivě sleduje jeho produktivitu práce. Ještě se nestalo, že by žebráka někdo obdaroval. Také se často usídlí před obchodem pouliční umělci. To se pak do zblbnutí ozývá z ulice známé: "A já su dcera z Lidečka!“ Také neodbytný bard zpívá stokrát za den: "Je to poprvé!“
Čas od času se před prodejnou objeví přenosný stánek s nápisem JEŽÍŠ! Muž a žena pak obtěžují kolemjdoucí nějakými tiskovinami. Kolikrát se hlídači zachce vyběhnout ven a vynadat jim.
Opuštění prodejny se však nedoporučuje. Paní vedoucí s mobilem na uchu je velice mobilní a tudíž nebezpečná. Jednou zvýšeným hlasem upozornila ostrahu, že nelze odnést do protějšího odpadkového koše ani papírek ležící na podlaze. Ostrahu pak tento fakt potěšil, neboť si uvědomila, že její přítomnost je potřebná, neboť jinak by vedoucí mohla říct: "No jestli je dědek venku nebo v prodejně, vyjde nastejno!“ Jednou se neudržel a vyběhl před prodejnu v nestřeženém okamžiku. Na oranžového mnicha, nabízejícího patřičnou literaturu, zakřičel: "Domů do Bangladéše!“
Zvláštním případem jsou různé průvody. Svého času procházel průvod odpůrců potratů v čele se Svatým mužem. Svatý muž informoval kolemjdoucí megafonem o hrůzách pekelných. Byl to ale správný klerikál, neboť těžký kříž za ním nesl vždy někdo jiný. Divný průvod provázely jeptišky, ženy po přechodu a malé děti opatřené barevnými obrazy horrorového charakteru. Tyhlety průvody byly provázeny okázalým nezájmem kolemjdoucích lidí. Naopak jeden průvod lidi zaujal. Za zvuků bubnů a pořadovým krokem prošla po ulici jednotka šohajů v krojových košilích, modrých kalhotách a jezdeckých botách. Velice nahlas zpívali do pochodu kostelní píseň: "Maria za nás prosit neustane, dědictví otců zachovej nám Pane!“ Překvapený hlídač, tentokrát stojící před prodejnou, viděl na vlastní oči pochod SA! To předváděla svoji sílu úderná jednotka strany Moravané.
Nepřítomnost paní vedoucí také umožnila hlídači někdy opustit prostor prodejny a vyběhnou ven za účelem ukojení zvědavosti.
Toho dne byla prodejna naplněna k prasknutí. Fanouš je ve střehu, sledován ostřížím zrakem paní vedoucí. Najednou se venku ozvalo:,,Bum!bum!bum!“ Ulicí přecházel průvod ozbrojenců, připomínající boj o Brno v roce 1645. Císařští se střídají se Švédy. Před každým oddílem nesou korouhevníci příslušné prapory. Komparsisté se tváří bojovně a snaží se držet krok s rachotem bubnů.
Celá prodejna se rázem vylidní. Ze své kukaně vybíhá i paní vedoucí, tentokrát bez mobilu na uchu. Rázem je prodejna prázdná. Hlídač se chystá vyběhnout ven a následovat ostatní. Ale co to?
U jednoho regálu stojí jediná zákaznice zády k rušné ulici. Dáma pečlivě otevírá lahvičky, maže si hubu krémy z testrů, nejeví o nic zájem a činí tak se zaujetím, průvod, neprůvod.
Průvod prošel a vše se vrátilo do starých klejí. Vrátila se i paní vedoucí a shledala, že hlídač se po celou dobu nehnul od osamělé zákaznice. Paní vedoucí je spokojena. Ostraha zuří. Nakonec si říká. "Taková podívaná a já jsem ji neviděl. Kdo mohl předpokládat, že mi to zkazí jedna hluchá ženská!“