Opět jsem se vydal zklidnit nervy po mých pražských nervácích do mého letního sídla v Hnojákově. V to jsem ale jenom mohl doufat! Už před vsí byl shluk místních. Hořela tráva. Tu zastříkávaly čtyři hasičské stříkačky, za málo minut už naštěstí nehořelo.
Zrovna přelétaly dva tryskové fantomy. Zdejší horkem nelétající ptactvo řev vyděsil, tak zděšeně vzlétlo a hrůzou křičelo. Tryskáče už byly pryč, přesto ptáci ještě dlouho řvali. Co by tomu asi říkali kancelářští ekologové?
Z polí se ozývalo hrozivé chroptění, šel jsem se podívat, co se to děje? Myslel jsem, že to chroptí srnec. Bylo to ale jinak. Na nebi letěl horkovzdušný balon. Hluk byl způsoben přifukováním do něj horkého vzduchu. Po chvíli tu přistál a z proutěného koše se vyvalily dvě ožralé samice. Křičely, kde je tu nejbližší putyka!? Vesničané ukázali směrem k vedlejší vsi. Muži naházeli maminy do koše a opět vzlétli. Vítr ale vanul opačným směrem, tam žádná putyka nebývala. Tu dřívější, jimi ukazovanou, už také zničila demokracie!
Odpoledne nám buldozery začaly opravovat příjezdovou cestu. Pak ji zalili horkým asfaltem.
V podvečer začalo křičení nahluchlého souseda Hlušce na manželku. Dělá jí zahradníka, za nocleh a stravu. Už deset let je nezaměstnaný a nechává se od ní živit! Mají dlouholetý „hluboký citový vztah“. Křičel, já pracuji manuálně, ty počítačová krávo! Na takové manželství se mohu vy…t! Ukazovala mu, jak má trhat trávu. Vykřikl na ni: na ruční práci si musíš vzít rukavice, ty babo beznadějná!
Hlušcovi pak říkají sousedé pro jeho darmožroutství pohádkově – Pandrhola.
Hlušcové se manželovy výčitky trochu dotkly. Naházela mu zahradní nábytek přes plot, do ještě tekutého asfaltu. Do rána tam zatvrdl. Druhý den jeho kusy silničáři vytrhali a naházeli jim je zpět, na jejich zahradu.
Hlušcová se mstila i brzo ráno. Zabavila mu jeho auto, tak si každé ráno nemůže jez dit do krámu pro rum!
S Hlušcem jsem pak druhý den jel mým autem na nákup já. Když jsme se vraceli, u cesty postávali pracovití Hnojákovští. Volali na mě: Kdes „HO“ ukazoval?
Odpoledne zase nic moc uklidňujícího. Sedláci vysypávali na všechny čtyři strany od mého pozemku čerstvý hnůj. Že se ho v Čechách vůbec tolik vyprodukuje? Nebyl to snad ten dovezený až z Ukrajiny? Musel jsem tak obědvat v „odóru“ hnojiště.
Na návsi, dle naší „pokrokové“ justice, posedává v trávě „muklice“. Pro dobré chování v blízkém kriminále má alternativní trest, uklízet naši náves. Vesničané ale nevychází z domů ve dne, natož v noci, jezdí jenom auty. Odpadky tedy neodhazují. Ona posedává u svého metařského stroje – trakaře. Nemá co na práci, tak z dlouhé chvíle vydloubává kořeny pampelišek. Takový kriminál je opravdová radostí! S nad se tímto „výchovným trestem“ odnaučí dokonce i krást?
Snad v dalších dnech tu zažiji i něco povznášejícího?
