Miluju čas jenž v omítkách tiká
bělostí mládí i prachem zralosti
na jeho šprýmy se nelehko zvyká
však přesto nám dává důvody k radosti
Miluju organtýn lásek života
všechny ty výztuže vděčných vzpomínek
jen díky nim se náš gobelín nesmotá
dřív než smrt zhasne nám plamínek
Miluju básně co v hospodě neuslyším
a na úředních místech je úředník neřekne
ty básně které vítr fouká do děr myším
a sokol v oblacích před nimi poklekne
Miluju hudbu z rádia Nekonečna
když hvězdnou nocí pluje koráb fantazie
a malá mořská víla je okouzlená slečna
co lidskou zradou nezemře a navěky jen láskou žije
Miluju čas jenž v omítkách tiká
bělostí mládí i prachem zralosti
miluju život jenž zaniká a vzniká
ve věčné spirále hříchů i svatosti