Nemůžeš zpátky

Barevné žití,
ztřeštěný čas,
do pasti chytí
kdekoho z nás,
chystá nám drama
neskonalé
a oči zrána
nevyspalé.

Sčítej své zmatky,
třeba i křič,
nemůžeš zpátky,
schází ti klíč,
touha tě jímá
každodenní,
horká jak vína
opojení.

Barevné reje
táhnou tě blíž,
čas se ti směje
Mě nechytíš!,
city se brání
přijmout ten smích,
ozvěnu přání
nesplněných.