I když člověk roky neuprosí
a letokruhy kůže neschová
i když paty nedobrousí
a kde není vlas tam mašli nepřidá
i když oči nedoostří
a přiznat sluch se ostýchá
přesto ať žije jak kdyby šestnáct mu bylo let
- pak všechno bude poprvé
a nic nebude naposled
I když člověk vrůstá do polí
ačkoliv jeho duch se nebe chytá
i když mu srdce občas zabolí
a dech vzpomínkami stále škytá
i když v dlaních skrývá údolí
a páteř do stran jak plachta lítá
přesto ať žije jak kdyby šestnáct mu bylo let
- pak všechno bude poprvé
a nic nebude naposled
A jednou až dojde tam kam by měl
ať šťasten je jak kdyby láskou oněměl