Věda, nebo víra? Možná je to všechno jinak
Ilustrace: pixabay.com

Věda, nebo víra? Možná je to všechno jinak

24. 7. 2016

Lidstvo se stále v něčem mýlí.

Několik let jsem se živil jako profesionální šaman. Samozřejmě to zní dost podivně. Šaman v dnešní, moderní době? Šamanské vnímání světa je poněkud odlišné od běžného a otvírá mysl tak, aby byla přístupná i vjemům a myšlenkám, které běžná mysl vytěsňuje. To přináší zcela nové možnosti, které lze využít. Naši předkové je využívali a mnoho přírodních národů to činí dodnes. Máme všichni totiž zcela mylnou představu o životě našich předků. Všeobecně se soudí, že dříve byli lidé primitivní, nevzdělaní, a proto velmi naivní a hloupí. Ale opak je pravdou.

 

Naši předkové nebyli žádní blbci.

Naši předkové, a to i v hodně vzdálené minulosti, si velmi dobře dovedli poradit s mnoha životními i zdravotními problémy. Dospěli k tomu na základě používání intuice i zkušeností a metodou pokus-omyl. Uvědomte si, prosím, že v mnoha případech se jedná o zkušenosti, které lidstvo sbíralo až statisíce let. Porovnejte si s těmi několika málo desítkami let vědeckého pokroku. Proto je mnoho věcí, které na vědecké zkoumání ještě čekají, ač naši předkové na základě zkušeností o nich hodně věděli a dovedli toho využívat.

 Posledních pár generací udělalo velkou chybu. Spolehli jsme se na poznatky vědy natolik, že to, co věda neprozkoumala, neprokázala a nepopsala, to jsme prohlásili za neexistující a znalosti našich předků za naivitu a hloupost. Především jsme tak přesvědčeni proto, že není možná existence toho, co odporuje fyzikálním zákonům. Jasné, logické, nezpochybnitelné.

 

Kvantová fyzika přinesla zlom.

A najednou přichází kvantová fyzika. Kvantová mechanika se svými vlastními, podivnými, zcela naším rozumem neuchopitelnými zákony. Základem každého vědeckého pokusu je možnost jeho opakování. Stejně provedený pokus, kdykoliv, kdekoliv a kýmkoliv, dává stejný výsledek. A najednou vědci zjistili, že v kvantové mechanice to neplatí. Tedy, že jsou fyzikální zákony a fyzikální veličiny, které neznáme. Neumíme je do pokusů začlenit tak, aby pokus vykazoval vždy tentýž výsledek. To, co je pro nás asi nejhůře přijatelné, je to, že výsledky pokusů ovlivňuje osobnost toho, kdo pokus provádí. Mysl člověka vstupuje do procesu a působí na něj. Jednodušeji řečeno, to co si myslíme, to má vliv na reálné události. Výsledek pokusu závisí také na tom, co je od něj očekáváno. Tak najednou se ve vědě objevují nové termíny. Například „pozorovatel“, tedy osoba člověka, který pokus provádí a jehož mysl průběh ovlivňuje. Nebo „kolaps skutečnosti“. To je okamžik, kdy je výsledek pokusu v nějaké formě zaznamenán, byť jen pohledem, a žádná mysl už není schopna ho ovlivnit.

Máme nové fyzikální veličiny a fyzikální zákony. Je toho opravdu hodně, co je nové a zdánlivě odporuje logice. Ve skutečnosti to odporuje jen tomu, co jsme se učili a nebo známe z praxe běžného života. Naši předkové se učili něco jiného a také z praxe běžného života měli jiné zkušenosti.

 

Každá myšlenka má tendenci se uskutečnit.

Zní to dost podivně. Ve škole jsme se o ničem takovém neučili. Je to nesmysl? Tedy v praxi to znamená, že když je více možností se stejnou pravděpodobností, myšlenka může pravděpodobnost některé možnosti zvýšit. Když si to dáte do souvislosti s tím, co jsem psal v předchozím odstavci, nezní už to až tak šíleně. Samozřejmě, je to jen vyšší pravděpodobnost. Do procesu sledu událostí vstupují další faktory. Jedním z nich je prapodivný zákon vývoje. Ale to bych tím teď vše nechtěl komplikovat.

 

Když něco chci, formuluji myšlenku.

A jsme u toho. Konkrétně u toho, že je třeba si umět něco přát tak, aby to zasáhlo do sledu událostí v můj prospěch a nebo všeobecně, aby se děly události v souladu s mým přáním. Že to lze, to už si ověřili a ověřují statisíce let lidé na celé planetě. Většinou tomu říkají modlitba a věří, že existuje nějaká fyzická a nebo imaginární bytost, která to jejich přání nějakým způsobem slyší a prostě proto, že je všemohoucí, tak to nějak zařídí. Je lhostejno, jaká je ta bytost v jejich představách. Protože se jedná o miliardy lidí a miliony let, pochopitelně představy a názvy té bytosti jsou různé, ale na tom, že to v principu funguje, to nic nemění. Modlí se miliardy lidí od dob pravěku až dodnes a to na všech kontinentech, na těch nejvzdálenějších ostrovech a v nejzapadlejších koutech pralesa, pouště, stepi i tundry. Že by se všichni stali jen obětí hloupé pověry? To jen my máme představu o jejich hlouposti a naivitě. Oni nepotřebují znalosti kvantové fyziky. Vědí, že rostlina poroste lépe, když jí dopřejí dostatek slunce, i bez znalostí fotosyntézy. Vědí, že když poprosí své bohy, bývá potom lov úspěšnější.  Přitom o principech vlivu mentálního energetického působení na sled událostí na časoprostorové linii toho vědí ještě méně, než o té fotosyntéze.

 

Energetické souvislosti.

Podivnostem není konec. Celý svět je o energiích. Bez proudících energií není nic. I ve světě nehmotných kvantových částic proudí nehmotné energie. I síla myšlenky působí na vývoj událostí jistou mírou energie. Máme zájem, aby působila co nejvíce. Samozřejmě. A i na to už naši předkové přišli, jak to udělat. A dokonce patrně už někdy v pravěku.

 

Jako rádio.

Vymyslel jsem příklad, který pro svou podobnost je pochopitelný a názorný. Jsou to rozhlasové vlny. Známe vlny krátké a dlouhé. Rozhlasová vlna, aby nesla informaci o řeči nebo hudbě, musí být modulována. Problém je ten, že modulovat se dají jen ty hodně krátké vlny a ty daleko nedoletí. Proto musí být vysílačů velmi krátkých vln hodně, mají jen krátký dosah ve svém okolí. Takový vysílač si poslechneme i na velmi jednoduchém zařízení, tzv.. krystalce. Abychom mohli poslouchat vysílání i ze vzdálené  ciziny, je třeba dlouhých vln. Ty doletí stovky kilometrů. Není je však možné modulovat. Proto byl vynalezen způsob, jak na dlouhou vlnu nosnou navázat krátkou vlnu modulační. Přijímač dlouhých vln už je trochu složitější. Oddělí opět od sebe obě vlny a tu modulační použije pro zvukovou reprodukci.

Představte si svou myšlenku jako krátkou modulační vlnu. Jak zvýšit její působení? Navážeme ji na silnější a charakterově „hmotnější“ energii. Kde ji ale vzít? Buď ji vytvořit a nebo z něčeho uvolnit. Jak energie na sebe navázat a nasměrovat? Tak o to se postará naše mysl. To už umíme podvědomě na mentální úrovni. Tyto schopnosti, potřebné pro práci s těmito energiemi máme dané geneticky. Stejně jako schopnost myslet a myšlenky formulovat, umíme i s nimi dále pracovat. Dokonce to děláme, i když to ani nevíme.

 

Jak to vypadá v praxi?

Něco se nám od našich předků zachovalo. I když to řadíme mezi pověry a nebo zvyky a tradice.

Začnu tím, co všichni známe. „Padá hvězda, něco si přej“. Proč zrovna, když padá hvězda? Důvod je prostý. Při průletu i malého tělesa (meteoritu) atmosférou dochází jeho totální destrukcí k uvolnění opravdu velkého množství energie. Na tuto energii lze navázat náš vlastní formulovaný záměr. Nebo takový zvyk. Třeba na svatbě se setkáme s rozbíjením talířů. „Ať jsou novomanželé šťastní“, vyslovíme přání a flák! talířem o zem. Tím, že se uvolní  z talíře energie, kterou keramik do něj při výrobě vložil, tím podpoříme své přání. Jen vinou neznalosti rozbije člověk levný talíř z Tesca, který, strojově vyrobený, potřebnou energii nemá.  Takových příkladů je mnoho. Domorodci, když prosí o úspěšný lov, bubnují, zpívají a tančí jako o život. Starověcí zemědělci obětovali část ze své úrody. Pálili hromádku obilí. Uvolnila se tím energie, vložená jejich prací, sluncem a dalšími přírodními vlivy. Současně si přáli bohatou úrodu v příští sklizni. Že to bylo nazýváno obětování bohům, to nic na podstatě věci nemění. Jistě když budete chvíli přemýšlet, napadnou vás další příklady.

Myslíte si, že u nás by nikdo kolem ohně nekřepčil? To máte pravdu. Ale když přišla sucha, zorganizovalo se procesí k nějakému svatému Tondovi. Takové velké shromáždění lidí s jedním přáním v mysli, které je podpořeno energeticky pochodováním a mohutným sborovým zpěvem, má takový účinek, že následný déšť je jen potvrzením správnosti tohoto počínání a zdroj víry v zázračný zásah onoho osloveného svatého.

 

K čemu to je?

No, to záleží na čtenáři. Když k sedlákovi v roce 1800  přijde pan Alessandro Volta a bude vyprávět o elektrické energii, která může proudit železnou tyčí a nebo drátem, tak se mu sedlák se zdravým selským rozumem vysměje. Přece každý, kdo má zdravý rozum, ví, že aby něco mohlo tyčí proudit, musí v ní být díra. Normální trubka. Nespoléhejte se proto tolik na zdravý rozum. Dnes ten sedlák působí jako hlupák. Možná si řeknete, že co jsem psal, je proti zdravému rozumu. Sledujte současný vývoj vědy a položte si otázku, jak by se mohla na váš současný názor dívat třeba už ta následující generace.

 

Co dál?

To také záleží na čtenáři. Když bude chtít někdo vědět, proč se dělají rituály (křest, svatba), proč je v módě všechno světit, od letadel až po nový tobogán, jak to, že lze bubnováním přivolat déšť a nebo vyčíst budoucnost z křišťálové koule, jak to, že je vesmír nekonečný, existují duchové atd., tak třeba napíšu na to téma další článek. Hodně nevysvětlitelných jevů lze vysvětlit. Stačí jen si připustit, že mohou existovat fyzikální zákony, o kterých jsme se ve škole neučili.

 

 

mezi nebem a zemí
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?