Před 50 lety smutně vyhasl symbol
ženské krásy: Marilyn Monroeová

Před 50 lety smutně vyhasl symbol
ženské krásy: Marilyn Monroeová

5. 8. 2012

Smyslné křivky dokonalého těla Marilyn Monroeové fascinují i po půlstoletí od její smrti. Život oslnivě půvabné herečky měl však velmi ostré hrany. Z krušného dětství ji vynesl na vrchol slávy, ale žádná idyla to nebyla. Estetická ikona bojovala s depresemi a nadměrné užívání léků se jí nakonec stalo osudným: před půl stoletím, 5. srpna 1962, zemřela v Los Angeles v pouhých 36 letech.

Předčasný konec proměnil herečku v legendu, stala se předmětem zbožňování, spekulací, politických intrik, módy a mýtů, pronikla také do popkultury. Elton John jí napsal tklivou píseň. Byly o ní popsány stohy papíru a fenomén její existence udivuje dodnes. Není divu.

Ze sirotčince k filmovým rolím

Dětství strávila Norma Jean Mortensonová, dcera neznámého otce a duševně vyšinuté matky, narozená 1. června 1926, střídavě v sirotčincích a rodinách pěstounů. V šestnácti se poprvé vdala a záhy potom její půvab objevil první fotograf.

Stala se z ní "pin-up girl", jejíž fotky si američtí vojáci lepili na dvířka skříněk. Nafotila akty na kalendář a vzniklá aféra jí posloužila jako dobrá reklama.

A pak se rozzářila světla ramp. Hned zkraje vytvořila dvě zajímavé postavy. Vyšinutost v roli psychopatické vychovatelky dětí Nell v ponurém filmu Neobtěžuj se klepáním jí náramně slušela.

Ve druhém snímku Niagara byla chladnokrevnou a záletnou Rose. Film se vyznačuje nejdelším záběrem ženské chůze v dějinách kinematografie a MM si pro natočení scény údajně uřízla podpatek u pravé boty o centimetr, čímž získala pověstné vlnění boků připomínající pohyb pístů.

Další snímky (Muži mají radši blondýnky, Jak si vzít milionáře) se už nesly ve znamení rolí atraktivní přihlouplé blondýnky. K nim se přidalo půlroční divoké manželství se světovou baseballovou jedničkou Joem DiMaggiem v roce 1954.

MM však měla větší ambice: „Chci se stát skutečnou umělkyní a nevyvolávat jen erotické choutky. Nechci, aby mě publiku prodávali jako celuloidové afrodiziakum.“ Utekla do New Yorku studovat herectví a s fotografem Miltonem Greenem založila vlastní společnost Marilyn Monroe Production na výrobu filmů, v jejíž produkci pak vznikl film Princ a tanečnice.

To už byla sexy symbolem a provdána za dramatika Artura Milera, který kvůli ní opustil ženu a dvě děti. A ona kvůli němu konvertovala k judaismu. Pak přišla nabídka na film Někdo to rád horké, Artur ji přemlouval, a ona zuřila, nebude hrát další roli hloupé ženské, co nerozezná mužské od děvčat. Nakonec ale kývla.

Z vrcholu slávy k osamělosti

Při natáčení na ni často museli čekat hodiny, vysloužila si pověst nezodpovědné, rozmazlené a nesnesitelné hvězdy. Přes všechno utrpení herců a štábu se snímek z roku 1959 s Jackem Lemmonem a Tonym Curtisem stal kasovním trhákem, Marilyn při něm ovšem zažila i další ze svých několika potratů. Přesto je role Sugar její nejznámější rolí.

Po filmu Mustangové (1961) zemřel její filmový partner Clark Gable na infarkt a jeho žena ji obvinila z toho, že svými rozmary během filmování přispěla k jeho smrti. Následoval milostný románek s prezidentem J. F. Kennedym a vzápětí nešťastná aféra s jeho bratrem Robertem. Začalo se hovořit o jejích kontaktech s FBI.

„Ve mně je mnoho lidí. Jde z nich na mě hrůza.“ Sama, opuštěná, se hroutila do zoufalství, selhávala v práci a utíkala k práškům: „Kariéra je báječná věc, ale když je v noci zima, člověk se k ní nemůže přitulit.“

Zážitky z traumatizujícího dětství se jí vracely v podobě psychických poruch a dyslexie, která ji obtěžovala při studiu scénářů. A tak se utíkala k lékům stále častěji a víc.

Její konec dodnes provázejí pochybnosti. Neobvykle velké množství léků, nalezených v její krvi, a nejasnosti při vyšetřování podporovaly četné spiklenecké teorie o možnosti vraždy. FBI se podle nich mohla zbavit nepohodlné osoby, která ví příliš mnoho. Rovněž pokusy o znovuotevření vyšetřování po dvaceti letech od její smrti ztroskotaly.

A tak zůstaly jen dohady a taky vzpomínky podobné těm, jako měl fotograf Bert Stern: „Marilyn byla tím samým větrem a závanem, který maluje básník Blake okolo svaté postavy. Byla světlem, bohyní i měsícem. Dálkou i snem, tajemstvím i nebezpečím.“

Hollywood výročí
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.