Jedním z opravdu velkých politiků své doby byl na našem území kníže Metternich. Na jeho dvoře se mimo jiné učil na kuchaře Franz Sacher, jenž na dvoře zmiňovaného knížete přivedl na svět dort, dodnes nesoucí jeho jméno. Máte rádi „sachr“? Pokud ano, tak čtěte dál.
Historie vzniku dortu je založena na náhodě. Na tom není nic překvapivého, mnoho skutečných objevů a událostí je vlastně dílem náhody. Připomeňme jen objev penicilínu, byť ve vztahu ke sladké dobrotě jde možná o poněkud nevhodné přirovnání. Ale jen na první pohled. Vědecké pokusy s plísněmi rodu Penicillium (česky název je štětičkovec) začaly už v poslední čtvrtině 19. století. Skotský bakteriolog Alexander Fleming se začal problému věnovat systematicky a v létě roku 1928 si všiml, že u špatně umyté misky kultivovaný vzorek napadla plíseň. Fleming si všiml, že se bakterie kolem plísně nereprodukovaly a … objev byl na světě. Zkrátka náhoda, ale i Flemingova pozornost a zkušenosti.
Leč vraťme se k úloze náhody. Psal se rok 1832, zemřel Johann Wolfgang Goethe a narodil se Gustav Eifell. A světlo světa spatřil dnes už slavný Sachrův dort. Tehdejší výtvor ještě neměl podobu, jak ji známe v dnes. Šestnáctiletý učeň Franz Sacher měl v podstatě nulové pravomoci. Ale byl, samozřejmě náhodou, ve správný čas na správném místě. Náhod je v našem příběhu více. Klemens Wenzel Nepomuk Lothar kníže z Metternich-Winneburgu, vévoda z Portelly a hrabě z Kynžvartu chtěl své hosty překvapit výjimečnou pochoutkou a poslal příkaz svému šéfkuchaři, aby připravil nějakou novou specialitu. Jenže kuchař byl tou dobou nešťastnou náhodou churav a vzkaz byl předáván níž a níž, až se dostal k mladému Franzovi. Ten chopil příležitost za pačesy a stvořil nový typ dortu. Dnes se jedná o jednu z klasických vídeňských kulinářských „klasik“, ale v den svého prvního podání se dort nestal specialitou, jež by okamžitě vyrazila raketově vzhůru. Nicméně knížecí zadání bylo dodrženo. „Hlavně ať se nemusím stydět“, nechal se tehdy prý Metternich slyšet a nikde se neobjevuje žádná zmínka, že by byl kterýkoli z hostů zklamán kvalitou předložených pochutin. Dnes to vypadá, jako by Franz nechtěně složil profesní zkoušku, ostatně následně vařil například v Bratislavě či Budapešti. Jeho syn Eduard později dort vylepšil do podoby jakou ji známe dnes – s čokoládovou polevou a meruňkovou marmeládou.
Není bez zajímavosti, že jakmile se dobrota dostala do povědomí a získala na popularitě, odehrála se právní bitva o název. Originální Sachrův dort totiž mohl být jen jeden, ale pod tímto jménem ho nabízely různé firmy a receptura se lišila. Ve hře byla pověst rodiny Sachrů, jejichž stejnojmenný hotel založený roku 1876, zkrachoval. Vtipné je, že recept na „originálního Sachra“ najdete na internetu a předváděli ho i televizní „kluci v akci“. Ovšem Vídeňané rádi tvrdí, skutečně originální recept je stále ještě tajný.
Mimochodem, víte kdy je ideální den pro vychutnání si této pochoutky? Přece 5. prosince. To je totiž v Rakousku národním dnem Sachrova dortu. Že bychom vyhlásili některý den národním dnem olomouckých tvarůžků, které mimochodem nepochází z Olomouce, ale ze 40 km vzdálených Loštic? Ale možná nečekejte na prosinec, vyrazte do cukrárny hned a dopřejte si dobrotu, která svou kvalitu den co den potvrzuje na mnoha tabulích celého světa. Už takřka dvě století!