Lhát se nemá, to ví každé malé dítě. Že lež má krátké nohy, to je také známá věc. Ruku na srdce. Kdo někdy v životě nezalhal? Mám na mysli nevinné lži, které nikoho neohrožuji a nikomu neubližují. Pokud ovšem dojde k odhalení i takovéto minilži, není to nic příjemného, což mohu potvrdit.
Před několika lety jsem začala psát článek o Plzni a okolí. V městské části Lobzy žijí manželovi rodiče a my je dost často navštěvujeme. Přijíždíme směrem od Prahy a po levé straně nás jako první v řadě vítá les s neobvyklým názvem Pytel. Manžel nezapomene nikdy dodat: "Už jsme tady, vidím Pytel." Ptala jsem se, proč les dostal takové jméno, ale to prý nikdo neví. Říkají mu tak obyvatelé městských částí Doubravka a Lobzy. Strašně mě zajímalo, proč zrovna Pytel, a tak jsem se vypravila do lesa fotit a zároveň přemýšlet. Přišla jsem na jediné možné vysvětlení. Pobíhají zde veverky, sbírají oříšky a ty pak odnáší v pytlech na zádech do různých skrýší.
Doma jsem dopsala článek a chtěla přidat fotky z Pytle. Zásadně upřednostňuji fotky autorské, mám jich neuvěřitelné množství. Problém je s jejich ukládáním. Když něco rychle hledám, zrovna jako na potvoru to nejde. Jelikož jsem potřebovala článek co nejdříve uveřejnit a nemohla trávit čas dlouhým hledáním, použila jsem fotku z lesa ve Smědčicích, což je také kousek od Plzně, ale opačným směrem. Cesta, pár stromů, zkrátka obyčejný les. Ani ve snu mě nenapadlo, že můj malý podvůdek s fotkou někdo prokoukne.
Článek byl uveřejněn a asi po měsíci jsem pod ním objevila jeden komentář, po jehož přečtení jsem zůstala jako opařená: "Les jako les. Místo zvané V pytli opravdu nalezneme na východ od Plzně za Tescem na Švábinách. Les na obrázku je ovšem Chrástecký vrch ve Smědčicích, okres Rokycany." Vykuk Smědčický.
A teď řekněte? Vyplácí se lhát?
