Tak jsme se zas po roce dočkali. Kamarád Luky nemohl dospat, až zase nastane magická Svatojánská noc. Byť bylo vedro, cestu jsem neodmítla, ač jsem tušila, že to pro mne bude velice náročné... Nicméně jsem chtěla být u toho.
A tak jsme vyrazili na cestu do Liběchova na Harfenici. Jisté bylo jen to, že noc bude teplá, plná hvězd a zářícího měsíce.
Bohužel jsme nevěděli, že cesta na Harfenici se dá jíti kratší cestou a vydali jsme se přes Obří hlavy na kopci, kam když jsem se v tom hicu vysápala, jsem myslela, že se o mne pokouší infarkt... Po krátkém odpočinku jsme kráčeli dál lesem, sbírali jmelí.
Dorazili jsme na místo téměř po 2 hodinách cesty ve vedru, ubylo mi tedy fůru energie. Po odpočinku jsme začali připravovat rituální místo se svíčkami, ohněm ap. Když se sešeřilo, Lukáš začal pořizovat videa, já pár snímků.
Ke škodě Lukyho i mé, se Lukáš příliš soustředil jen na videa, zhasínající louče, a místo, aby v tichu přivítal štěstí a skočil si jen tak přes ohýnek, prožíval pocit okamžiku, jen lamentoval... Jakoby se vzdálil své vlastní duši.
Přesto jsme si o půlnoci utrhli listy stromu a kapradí a přáli si splnění svých tužeb. Poděkovala jsem přírodě a mezi větvemi stromů na nás zářil měsíc v dálce s hvězdami na indigově modré obloze.
Vzpomněla jsem si na maminku, objala v mysli nebesa, odkud se na mne možná dívala a z té magické noci jí i dalším z rodiny, které už nemám jsem "přezpívala" melodii zvonku a tibetské mísy s plnou náručí lásky.
Stejně tak jsem přála od srdíčka splnění přání chůvičce mé Meginky Vlastičce a Megince, magickou noc trávily společně.
Zacinkali jsme sobě i lesu zvonkem Dilbu a vnímali vesmírný zvuk tibetské mísy.
Lukáš mi začal psát do knihy vděčnosti, ale já v té chvíli cítila, že jeho psaní už nenahradí to, že neprožíval pocity štěstí v tichosti právě v tuto magickou noc... Slova jsou jen slova, za člověka hovoří skutky.
Jakoby vesmír chtěl, aby Lukáš procitl, zřejmě nás doprovázely bludičky, protože jsme k ránu zabloudili. Ale ono i to bloudění má v životě smysl. Cestou jsme s vděčností sypali jmelí s bylinkami bytostem lesa.
Já jsem pochopila právě o tuto noc, že chci trávit svůj život jen s těmi, co mne chtějí s láskou obejmout, že štěstí mohu nacházet jen v sobě samé.
Než jsme se odpoledne na tuto pouť vydali, jsem měla prožitky s indiánským lapačem snů. Již ráno ozářily pírka paprsky slunce, stejně jako mne.
Dovolme svým duším, aby se naplnily jejich sny laskavostí, láskou, protože jen tak budeme šťastni, bez ohledu na to, zda sedíme jen doma u kávy se svými blízkými nebo se vydáváme na cesty, či zatím jen čekáme na partnera pro podzim života.
