Vážení přátelé, tahle historka není moje, ale je hezká. Myslím si, že někomu z nás už se také něco podobného stalo.Tak si poslechněte, co se stalo kamarádce.
"Pekla jsem koláč. Předpekla jsem základ, vytáhla z trouby, namazala náplní a vrátila dopéct. Šla jsem si něco dělat, za deset minut jsem se vrátila, otevřu troubu... a koláč tam nebyl. Kromě mě nikdo nebyl doma.
Pomalu a opatrně jsem troubu zavřela. Pak jsem ji znovu otevřela. Koláč tam stále nebyl. Opakuji si v duchu všechny známé příznaky schizzofrenie. Pak se mi vybavila dětská říkanka: "Čert to vzal, ochutnal a zpátky dal". Pro každý případ odcházím z kuchyně, abych nepřekážela... Vracím se, otevírám troubu. Koláč tam není.
Nevím už proč, šla jsem k zrcadlu. Zdá se mi, že vnější příznaky žádné nemám. Vyťukala jsem na Google "z trouby zmizel koláč" Je mi jasné, že to k ničemu nebude. Štípla jsem se do ruky. Reakce normální. Říkám si "jsi dospělá chytrá ženská"! Kam se ten koláč mohl propadnout?"
Pomyslela jsem na sousedy. Třeba je zlákala vůně koláče. Na balkon je otevřeno. Vyšla jsem na balkon. Né, tam se nikdo nedostane. Jdu zpátky do kuchyně. Jsem úplně mimo.
Bůhvíproč se mi vybavila "Akta X"... mimozemšťané, dychtící dostat můj koláč do svého talíře. ... Začala jsem se hystericky smát.
Vypila jsem sklenici vody, otevřela jsem myčku, abych tam sklenici postavila.
Z myčky se na mne vytřeštěně díval koláč. Dvířka od myčky jsou totiž hned vedle dvířek od trouby.
Asi bych se měla jít projít do lesa a uklidnit se."
