A je tu červen, do jahod nám prší, tráva roste jako splašená a na houby se u nás ještě moc nechodí. Červen, který jsme tak pěkně začali v Loučné nad Desnou a který pokračuje a je jedno, jestli jsme z Prahy, Liberce či Zakopané Lhoty.
Někdy na mě přijde taková chvilka, že bych chtěla být úplně někde jinde, žít někde jinde. Blíž vnoučatům, ve velkém městě, u moře – zajít si do kavárny, do kina, na přehlídku i60, toulat se uličkami a objektivem fotoaparátu objevovat stokrát objevené. Od nás je všude daleko. Přes hory a doly. A tak nám nezbývá než radovat se z toho, co máme, nestěžovat si.
I my jednou za čas vyrazíme do kina, zajdeme si na kávu do kavárny. Jen ty uličky tady nemáme. Ale každý den, ať je teplo nebo zima, svítí slunko nebo leje, můžeme vyjít za humna a kochat se z toho nejúžasnějšího obrazu, který tvoří náš les, louky, fauna a flóra - jedním slovem příroda.
Letošní červen je docela bohatý na déšť, ale mám štěstí, že rána bývají obyčejně krásná a já se mohu toulat. Pojďte se tak trochu toulat se mnou. Neukáži vám žádné světoborné fotky, jen fotky, na kterých je klid a mír, život. A řekněte sami: co je víc?
