Představitelé mnoha obcí si stýskají: Nemá nám kdo vést kroniku. Zákon jim totiž ukládá obecní kroniku mít. Jenže se do takové práce chce málokomu. Přitom se jedná o zajímavý tip pro lidi, kteří občas mají pocit, že nejsou nijak užiteční.
Dříve byla práce kronikáře značně prestižní, dnes je zaznamenávání života v obcích a městech bráno spíše jako okrajová záležitost. Přestože zákon nařizuje obcím a městům kroniku vést, neexistují postihy, pokud se tak neděje. Naprostá většina obcí, kterým kronika leží v prachu na polici, se brání: Nemůžeme najít nikoho, kdo by se té práce ujal.
"Je to zvláštní, protože pro lidi, kteří se cítí být postiženi stářím, je to fantastické uplatnění a možnost zkusit si druhou životní dráhu," říká Václav Novotný, který v Litvínově působí jako kronikář už jedenáct let. Je v důchodovém věku a říká, že by mnohým takovou práci a zároveň koníčka doporučil. "V České republice má svého obecního kronikáře jen zhruba třetina obcí, takže, i když existuje zákon o kronikách obcí, zhruba dvě třetiny obcí ho neplní," upozorňuje a dodává: "Není třeba žádné kvalifikace, jen psát bez chyb. Ale i chyby už dnes opraví PC."
Ve Žďáru nad Sázavou se konalo setkání kronikářů a většina z nich se shodla, že jde o ideální náplň života pro dříve narozené, kteří chtějí uplatnit svou pečlivost, trpělivost, zkušenosti a zároveň chtějí být stále v kontaktu se vším novým, co se v jejich okolí děje. "Kronikář nikdy nebylo povolání, ale spíše prestiž, poslání," řekl Vít Křesadlo, který vede kroniku a archiv Nového Města na Moravě.
Psaní kroniky má svá pravidla, ale není se třeba bát, že jde o příliš složitou práci. Zásady správného kronikářství se dají dohledat na internetu. Stručné rady všem začínajícím kronikářům vypracoval například Státní okresní archiv ve Frýdku-Místku a jsou tam ochotni pomoci radami všem, kteří by se v začátcích této činnosti necítili být jisti sami sebou. Existují i stránky Kroniky a kronikáři, které jsou plné rad těm začínajícím a fungují jako jakýsi zpravodaj kronikářů a lidí s nimi spolupracujících.
V mnoha obcích jsou dokonce ochotni i za vedení kroniky poskytovat drobnou odměnu, přesto se do této práce nikdo nehrne. Nebo o ní lidé možná vůbec nevědí. Přitom dříve byly kroniky vysoce ceněné a na mnoha výstavách lidé dnes se zatajeným dechem obdivují, jak pečlivě je naši předci vedli. A co teprve, když se rozhodneme pátrat po historii našich rodů, to jsou nám často kroniky dobré a zajímají nás.
Je proto s podivem, že je tak málo lidí ochotných v této pěkné práci pokračovat. Přitom dnešní možnosti jsou skvělé. Fotografujeme kde co, píšeme na počítačích, umíme to s technikou. Jak snadné by nyní bylo kroniky různě vylepšovat, vkládat do nich něco ze svých dovedností. Ostatně, zpravidla je jen na dohodě kronikáře a vedení obce, jestli je lepší vést kroniku pěkně klasicky, ručně psanou nebo ji vytvářet na počítači a pak tisknout. Každopádně současný stav je takový, že kronikářů je málo a lidí, kteří mají dojem, že jejich zkušenosti a dovednosti v penzi najednou nikdo nepotřebuje, poměrně hodně.
Tak by někdy jen možná stačilo vysondovat situaci v obci či okolí a prostě se zeptat: Chcete mě?
