Jak je to možné, že se lidé stále nechávají přemluvit k nákupům předraženého zboží od takzvaných šmejdů, tedy prodejců s nulovou morálkou? Vždyť o jejich neslušných metodách prodeje byly natočeny filmy, napsány stovky článků a prevencí proti nim se zabývá řada společností. Tuto otázku se snažily zodpovědět ve svém průzkumu olomoucké psycholožky.
Romana Mazalová a Marie Vingárková z Univerzity Palackého v Olomouci zkrátka zkusily zmapovat, proč jsou lidé takto nepoučitelní a proč tedy předváděcí akce stále fungují. A také měly tento cíl: Pokusit se zjistit, zda jsou lidé vyššího věku více náchylní naletět při takových akcích podvodníkům. Zda v tom věk hraje roli a jakou. Odpověď: Za mnohé si lidé mohou sami svou důvěřivostí a neochotou nechat se poučit. Zároveň v těch malérech, kdy někdo koupí za třicet tisíc úplně obyčejný vysavač v hodnotě tří tisíc, hraje roli ještě něco jiného.
"Velkou roli v rozhodování seniorů během nákupu hrají hluboké neuronální struktury," vysvětlila Romana Mazalová. A dodala: "Dnešní senioři vyrůstali v době, kdy byl nedostatek většiny věcí. Zboží se mnohdy muselo ve frontách doslova vybojovat, mnohé věci se kupovaly do zásoby, když právě byly. Prodejci nyní zneužívají těchto mozkových struktur seniorů, které byly formovány v době jejich produktivního věku."
Výsledky výzkumů naznačují, že takzvaní šmejdi, tedy organizátoři předváděcích akcí, na nichž lidem nevybíravými metodami nutí předražené zboží, jsou natolik vzdělaní a sofistikovaní, že využívají takových vědeckých poznatků? Není to přehnané? Není. Metody, jak někomu prodat nějaké zboží, jsou přece vždy založeny na psychologických výzkumech. Mnozí obchodníci procházejí kurzy a školeními, ve kterým jim právě lidé, kteří se vyznají v lidské duši, vysvětlují, jak se chovat. Kdy na zákazníka zatlačit, kdy ustoupit, kdy pobavit. A to vše s jediným cílem: Prodat.
Výzkum olomouckých psycholožek však potvrdil další aspekty, o kterých se v souvislosti s metodami prodejců často mluví. Hlavním důvodem, proč senioři přijímají pozvání na akce spojené s prodejem zboží je to, že tak chtějí zahnat pocit osamělosti. Prostě to berou jako příležitost se někam zadarmo dostat. Na výlet, do restaurace a podobně. Čtyřicet tři procenta seniorů oslovených v tomto průzkumu uvedlo, že jeli kvůli výletu. Šestnáct procent proto, že doufali, že se tak ocitnou ve společnosti svých vrstevníků. Deset procent proto, že se tak chtěli dozvědět něco nového, podívat se na nové předváděné zboží, seznámit se s moderními technologiemi. Pouhé půl procento oslovených však řeklo, že na akci jelo s tím, že si něco koupí. Realita je pak taková, že přes sedmdesát procent jich zároveň přiznalo, že si nakonec něco koupilo. A teď, podržme se, u více než osmdesáti procent z nich to bylo zboží za tisíce až desetitisíce korun.
Více než šedesát procent lidí uvedlo, že toho nákupu litují, i když zakoupené výrobky používají a považují je za užitečné.
Psycholožky si kladly otázku: Je vůbec možné, aby někdo něco koupil, nákupu litoval, ale zároveň tvrdil, že je užitečný? Vždyť to je přece velký rozpor. "Pravděpodobně dochází k působení obranných mechanismů osobnosti, kdy pocit zklamání sebe sama z toho, že jsem se nechal oklamat a že rozhodnutí bylo draze zaplaceno, je vykoupen alespoň takzvanými sladkými citrony, tedy dojmem, že jsme si zakoupili věc kvalitní a moderní," vysvětluje Romana Mazalová.
A další, poněkud šílená věc, kterou průzkum ukázal. Senioři uváděli, že s předváděcí akcí často nejsou spokojeni a mají pocit, že je prodejci zneužívají. Přesto jedním dechem dodávali, že příště pojedou znovu.
O čem to svědčí? No tohle je přece stará známá závislost, ať už jde o drogy, alkohol, kouření, hrací automaty či co. Víme, že nám to škodí, že nám to dělá špatně, ale přesto to děláme znovu, dál, pořád. "Z tohoto úhlu pohledu můžeme předváděcí akce vnímat jako určitý druh drogy, které se senioři neumí lehce zbavit," uzavřely svou zkušenost autorky výzkumu.
