Za co bojovali naši předci v různých dobách v minulém i předminulém století, znali Židé již před čtyřmi tisíci let - vynalezli "volný den".V dnešní době, kdy je pětidenní pracovní týden samozřejmostí, se nám to může zdát podivné.V dobách biblických i v časech pozdějších musel člověk o svůj chléb tvrdě bojovat. Den volna nebo dokonce dovolená byly výrazy, které starý Egypťan, Filištín neb Říman neznal. Staří Řekové, kteří tolik zdůraznovali význam svého Platóna či Aristotela, se rádi "líným" Židům vysmívali, protože odmítali v určitý den pracovat.A tak trvalo několik dalších tisíc let, než lidé pochopili, jakou cenu má den volna.
Jak jsem se již zmínila ve svém článku o svátku Šavuot, je šabat ústředním tématem judaismu - židovské víry a je obsažen v Božích přikázáních. Je nejdůležitějším židovským svátkem, dokonce i předčí svátek Jom-kipur (Smíření). Všechny zákazy platné pro šabat platí tedy i pro Jom-kipur.
Moji rodiče šabat vždy přísně dodržoval a i když ještě bývala tzv. pracovní sobota, otec nikdy do práce nešel. Měl s tím velké problémy, několikrát byl z práce propuštěn či mu byla snížena mzda. Přesto jsme každý týden slavili šabat. V židovské tradici je mnoho historek, které význam šabatu zdůraznují. V jedné z nich se říká, že Mesiáš, na kterého my Židé čekáme, přijde tehdy, až všichni Židé dodrží dvakrát za sebou všechny příkazy platné pro šabat a nebo když ho všichni dvakrát za sebou nedodrží.
Páteční šabatová večeře je nejdůležitější jídlo celého týdne. Na přípitek (požehnání) se pije pouze košer víno nebo děti hroznovou štávu. Víno bývá většinou červené. Místo "na zdraví" říkáme "lechajim" (na život). Na šabat se moje maminka již připravovala od čtvrtka, kdy vařila tradiční jídla - většinou to bývají jídla tři a nesmí v nich chybět různě upravená ryba, pak hovězí maso či kuřecí. Moje maminka uměla připravit vynikající šoulet či rybu v rosolu. Otec zase měl rád kugel. Jedná se o buď sladký nebo slaný puding např. z tvarohu či brambor. Vepřové maso Židé nejedí. Šabat začíná s pátečním večerem, kdy se oslavuje Boží stvoření, pokračuje sobotní ranní bohoslužbou, kdy se oslavuje Boží zjevení, a končí sobotním večerem, kdy se oslavuje Boží vykoupení.
Přípravy začínají od rána v pátek a čeká se, až zapadne slunce a vyjde první hvězda. Před večeří se slavnostně prostře jídelní stůl. Maminka měla k tomu účelu krásně vyšívavaný bílý ubrus a na stůl postavila svícen s dvěma svícemi. Ty zapálila asi dvacet minut před západem slunce a pronesla požehnání - poprosila Boha o zdraví a bezpečí pro svou rodinu. Otec pak pronesl hebrejsky šabat šalom.
Muži se pak vypraví na večerní modlitbu do synagogy a po jejich návratu začíná večeře, kterou otec zahájil modlitbou zvanou "kiduš". Pak naplnil pohár červeným vínem a pohár dal koloval ostatním členům rodiny..Maminka přinesla malou konvičku s vodu a všichni jsme si museli umýt ruce. Všichni u stolu si vezmou malý osolený kousek chleba, pronáší se za něj poděkování. Tím je večeře zahájena a všichni se radují, že opět k nim přišla královna šabat.
O šabatu jsou zakázány veškeré práce, ortodoxní Zidé toto přikázání velmi striktně dodržují. V Izraeli v pátek po západu slunce utichne veškerá doprava, nejezdí MHD, letecká společnost ELAL také nelétá a v Jeruzalémě je čtvrt Mea Šarim hermeticky uzavřena, aby Židé nebyli při šabatu rušeni. Velký židovský rabín a učenec Maimonides vyjmenovává jednotlivé práce, např. vaření, pečení a asi třicet dalších. Je zajímavé, že většina židovských dětí bývá počata právě o šabatové noci.
Kniha Exodus 20:8 říká:
"Šest dnů pracovati budeš dělati všeliké dílo své. Ale sedmého dne odpočinouti jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i tvůj syn i dcera tvá,služebník tvůj, hovado tvé i příchozí, který jest v branách tvých. Neboť v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všechno, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého, protož požehnal Hospodin dne sobotního a posvětil ho".
Ve svém vyprávění o životě a zvycích ze života Židů jsem vás chtěla seznámit s naší kulturou, která vždy vychází z tradic. Každý svátek a jídlo na něm podávané připomíná něco z historie putování Židů do Země zaslíbené do Izraele. Dnes po dvou tisíci letech Židé mají svou vlast, kam se mohou vracet, mohou v ní opět žít a sloužit svému Bohu. Židé jako jediný národ rozptýlený v diasporách si uchoval díky náboženství svoji kulturu a zvyky. Shalom
