O dubnu, květnu jsem již psala, přírodu opěvovala.
Vím, že přírodu má každý rád, mnohý z vás je její kamarád.
Červen má též svoje kouzla, na lukách i na polích.
Končí jaro, přišlo léto, vlaštovičky švitoří.
Kvítků je na lukách jako máku,
jejich vůně je tak omamná.
Pavouček tam nitě souká za teplého večera.
Ke každému kvítku promlouvám,
hladím něžně jejich květy,
láskyplně beru do rukou voňavé kvítky,
okouzlena přírodou, dýchám to vůni omamnou
Obdivuji jejich zdravé stonky,
s jakou láskou vykvetl jejich květ,
zas mám nad čím přemýšlet.
Červenec je měsíc tepla, dovolených, koupání,
v lesích maliny se červenají,
klasy zrají na polích.
Vůně polí, lesa je tak podmanivá,
ta krása, to ticho, ten klid....
Jen včelka si na kvítek sedla,
jsem omámena a mohu sladce snít.