Na křižovatce náhod,
kde motýlí křídla se potkají
s vůní rudých růží,
mé myšlenky se setkají
s tvými, příteli můj, muži!
A noty se na text neptají,
je jasný, jak modré nebe,
když lesní cestou spěchají,
dvě ruce se spolu protkají,
jdeš ty a žena vedle tebe!
Na křižovatce osudu,
motýl políbil růži,
vzduch voní po dešti,
a jen Mácha ví,
jak je to mezi ženami a muži!