Když je ještě ten duben, tak si dáme dubnovou. Byla napsána před necelými padesáti lety mladou naivní holkou, která věřila, že stačí přeskočit v dubnu louži a život bude báječný. Mnozí jistě vzpomenou na pravidelná, odpolední rozhlasová Mikrofóra a jednou týdně Mikropoetická fóra. A tam se tahle básnička uchytila jako úspěšná a já, jako autorka, jsem byla tenkrát prvně pozvána do rozhlasového vysílání, abych radila mladým autorům. Byl to nervák a pěkně jsem blekotala. Takže stará dubnová:
Přeskoč přes louži
a nech za sebou
březnově blátivý sníh
Přeskoč přes louži
snad poznáš divokost
bláznivých přeháněk
co duben ukryl v nich
Jak holka ztřeštěná
když chvíli brečí
pak rozhazuje smích
Jak holka ztřeštěná
když bázlivě tají
svůj první dívčí hřích
Přeskoč přes louži
a na hlíně uvidíš
ještě ospalý petrklíč
Tak přeskoč tu louži
ať vítr předhoníš
A neboj se
poper se s ním...
Jen tu kytku neponič