Úvodem pár slov redakci a paní Danuši Kubátové. Tento příběh je skutečný – z doby asi před 17 lety. Tehdy jsme si s kamarády chtěli v hospodě vystřelit z číšníka, já jsem to inicioval. Ovšem nakonec to dopadlo trochu jinak. Nadále použiji naše skutečná jména, ale pokud se to rozhodnete natočit, mé jméno můžete změnit, neboť já bych tam v žádném případě nevystupoval. Mám trému i před mikrofonem, natož před kamerou.
Některé dialogy jsou česko-anglické, ale to by nemělo vadit, vše souběžně překládám mezi svými partnery v diskuzích. Tak tomu opravdu bylo. Jako jediný problém vidím, že by bylo dobré angažovat (jen na pár vět) nějakého opravdového Angličana anebo kohokoliv hovořícího anglicky s důvěryhodným přízvukem (nikoliv jako hovoří naši politici v čele státu). A snad by mohl i opravit mé případné chyby v angličtině, kterou jsem za ta léta již hodně pozapomněl. Avšak myslím, že pár chyb by nemělo vadit, možná jsem je dělal i tehdy.
Prostředí:
Menší hospoda s výčepem. Personál tvořili jeden číšník a jedna kuchařka. Byly to dvě party mladých lidí, které se střídaly. My jsme toho dne narazili na tu horší z nich. A teď už k ději, který budu dále líčit v čase přítomném.
Hlavní figurky (kromě personálu):
1.Libor – to jsem já. Tlumočím mezi přáteli navzájem a číšníkem, který anglicky neumí.
2.Milan – můj kolega z práce i parťák se kterým občas chodím na pivo. Čech jako poleno.
3.Michael (Majkl) – můj přítel, Angličan jako poleno.
Scénář
*Pohled do hospody na interiér a hosty. Někteří popíjejí, jiní již mají prázdné půllitry. Číšník není
nikde vidět. Nástěnné hodiny ukazují 18.05 hod.
*Pohled do kuchyně. Číšník popíjí kafíčko a laškuje s kuchařkou.
(Krátký lechtivý dialog jsem se nepokoušel vymýšlet, to bych raději ponechal na mladší tvůrkyni videa, má k němu blíže než 70letý dědek).
*Znovu pohled do lokálu a na hodiny, ukazují 18.10 hod. Konečně z kuchyně přichází číšník. Někteří hosté mávají účtenkami a volají: „Platím!“ Jiní ukazují prázdné půllitry se slovy: „Dám si ještě pivo“. Jenže číšník sáhne jen do regálu za výčepem pro cigarety a vrací se do kuchyně se slovy: „Musíte chvíli počkat, přebírám zboží“.
*Pohled do kuchyně. Číšník znovu usedne ke kávě a zapálí si k ní cigaretu z krabičky, kterou si právě donesl. Kuchařka si mu sedne na klín. Občas si také bafne z číšníkovy cigarety.
*Pohled ke stolku pro 4 osoby v lokále. Sedí u něj Libor, Michael a Milan. Probíhá mezi nimi následující rozhovor.
*Milan Liborovi: „To mi silně připomíná skvělý film Svěráka a Smoljaka Vrchní, prchni! Sedíme tu dobrých 15 minut a obsluha nikde“.
*Libor Milanovi: „No jo. Bude to tím, že majiteli teprve nedávno vrátili hospodu v restitucích a ještě personál nestačil vycvičit nebo obměnit. I jídelní lístek je stále jen v češtině a němčině, ani jeden z číšníků přitom anglicky neumí a anglicky hovořící turisté zase neznají němčinu. Již se mi tu párkrát stalo, že jsem byl požádán o pomoc s překladem jídelníčku do angličtiny.
*Michael Liborovi: „What are you talking about, Libor?
*Libor Milanovi: „Majkl se mě ptá, o čem spolu hovoříme. Je to s ním těžké. Žije zde již delší dobu, stále umí jen pár českých slov a ještě špatně. Přitom tu chce rozjet podnikání, v těch začátcích mu pomáhám, ale trvale to takhle nepůjde. Takže na to půjdeme jinak – hledám pro něj milenku, která se mu zalíbí a bude perfektně hovořit anglicky. Vypadá to nadějně, již jsem ho seznámil s jednou angličtinářkou ze školy. Znáš ji, ale zatím nebudu jmenovat“.
*Libor Michaelovi: „ We are talking about similar situation with waiters in a crazy Czech film. You could not understand this sort of typically Czech sitcom“.
*Libor Milanovi: „Řekl jsem mu, že hovoříme o podobné situaci s číšníky v jednom bláznivém českém filmu a že by této typicky české situační komedii nemohl porozumět. Ale teď jsem dostal nápad, jak sem přilákat číšníka z kuchyně. Mám v mobilu telefonní číslo do téhle hospody. Je tu podvojná linka, jeden telefon je v kuchyni, druhý hned na tomhle stolku vedle nás. Kdyby číšníkovi zavolal Majkl a hovořil na něj anglicky, mohlo by ho napadnout přijít mě požádat o tlumočení. Ví, že tu jsem, zdravil mě při příchodu. Řeknu teď Majklovi, aby mu zkusil zavolal z mého mobilu, představil se mu a zeptal se ho, jestli mluví anglicky“.
*Libor Michaelovi: „Michael, tray to phone and speak English to the waiter. Tell him your name and ask him, if he speaks English, please“.
*A tak se i stane. Libor vyťuká číslo a předá mobil Michaelovi. Pohled na vedlejší stolek vzdálený asi 2 m. Telefon na něm začne zvonit.
*Pohled do kuchyně. Tam také telefon zvoní. Číšník přeruší popíjení a dovádění s kuchařkou. Zvedne telefonní sluchátko se slovy: „Restaurace Zelená Hvězda, co si přejete?“ Michael: „Good evening, Michael Ward. Do you speak English?“
*Číšník řekne: „Moment“, položí sluchátko na stůl a opravdu přichází do lokálu k Liborovi, požádá ho o tlumočení. Libor se zvedne a přechází k tomu vedlejšímu stolku, číšník mu předává sluchátko.
*Libor hovoří telefonicky s Michaelem, který sedí s jeho mobilem hned před ním. (Záběr kamery na tuto komickou situaci): „Good evening, Libor Farský. What can I do for you?“ A překládá číšníkovi: „Zeptal jsem se ho, co si přeje“.
*Michael do telefonu Liborovi: „I´d like to have a drink, please“.
*Libor číšníkovi: „Říká, že by si rád objednal něco k pití“.
*Číšník Liborovi: „Copak on tu někde sedí?“
*Libor číšníkovi: „Vždyť se na něj přímo díváte. Hned tady u našeho stolu, hovoří do mobilu“.
*Číšník udělá ty tři kroky, Libor se také vrací a usedá za stůl“.
*Michael číšníkovi: „Thank you“ a pokračuje česky: „Jeden málo pivo“.
*Milan číšníkovi: „ A nám taky pivo, normální.
*Číšník beze slova naštvaně odchází. Vrací se do kuchyně. Ale již jen dopije kávu, plácne kuchařku přes zadeček a konečně se objeví v lokále. Jenže napřed začne inkasovat, k výčepu a k roznášení piv se dostane až později.
*Pohled na stůl s Liborem, Michaelem a Milanem. Jsou obslouženi až jako úplně poslední. Číšník před ně postaví 3 malá piva. Milan se ohradí: „Co to má znamenat? Malé pivo si objednával jen ten Angličan!“ Číšník: „Vy jste ale řekl, že je to normální!“
*Číšník bez další diskuze odchází s vítězoslavným výrazem ve tváři, Liborovi a Milanovi se naopak obličeje protáhnou. Teď jsou naštvaní zase oni.
*Záběr poslední: Nástěnné hodiny v hospodě ukazují 18.35 min.
Můj závěr pro čtenáře i60: „Keep smiling – Vždy s úsměvem“
Napište scénář a zahrajte si ve filmu. Více o soutěži zde.
