Skončil letošní ročník soutěže Mis České republiky. Vždy je zvykem podobnou událost popisovat, rozebírat, hledat odlišnosti a zajímavé momenty, srovnávat s minulými ročníky. Letos se však média příliš nevyřádila. Nedivím se. Nebylo o čem psát.
Leoš Mareš a Libor Bouček svým výkonem neurazili, ani nenadchli. Oba profesionálové s jistotou proplouvali slavnostním večerem bez malérů, ale i bez obvyklých nachytávek a vtípků. Leoš si neodpustil předvést, že se v soutěži Star dance naučil kroužit pánví, a Libor alespoň předvedl publiku tanečnici s pěkným pozadím. Obojí se mi zdálo trochu laciné.
Dívky byly všechny stejně krásné, pěkně rostlé, usměvavé. Každá si usilovně hlídala svoji dokonalost. Dokonalost však stírá veškerou osobitost. Abych byla spravedlivá, dívky ani neměly možnost předvést, čím jsou zvláštní a osobité. Jejich prezentace se skládala z promenády na několik způsobů, předem natočeného medailonku, kde chybělo kouzlo bezprostřednosti, a soutěže družstev, kde na sebe sice upozornily ty pohotovější, ale i na nich bylo patrné, že důležitější, než vyhrát v kvízu, je dbát na správný postoj, úsměv, kdykoliv na ně namíří kamera svůj objektiv.
Optimista by řekl, že všechny dívky byly stejně krásné, realista, že byly stejné. S trochou zlomyslnosti jsem čekala, jak z těch 10 stejných vybere porota tu nejstejnější. Vybrala. Dívka na můj vkus působila při mluveném projevu dost dětsky, ale respektuji názor odborníků. Asi zrovna tento typ je teď in.
A tak nejzajímavějším momentem pro mě byla reakce první vicemiss na spadlou a rozbitou korunku, kdy si dívka tu situaci užívala s takovým vtipem a šarmem, že jsem na chvíli zalitovala, že jí prvenství uniklo. A samozřejmě defilé missek v šatech z dílny Blanky Matragi, při které jsem jako pokaždé úžasem přestávala dýchat. Jsem pyšná na to, že tato světově proslulá výtvarnice je českého původu. I když se mi při bližším záběru kamery zazdálo, že se vzhledem trošičku začíná podobat své kolegyni z branže Donatelle Versace v tmavším provedení, její genialita je nesporná. A géniům je vše dovoleno a vše odpuštěno.
Soutěž skončila. V hlavě se mi ještě promítaly obrazy krásných třpytivých modelů zn. Matragi, když jsem uklízela žehličku a žehlící prkno. Žehlení je totiž moje oblíbená činnost při sledování podobných pořadů.
A tak díky vyžehlenému koši prádla a Blance Matragi jsem neměla pocit promarněného času.
