V sobotu počasí nic moc. Tak jsme vyrazili na Novoměstský krajáč. Bylo tam veselo, lidová muzika a pestrý výběr všeho, co nám dělá radost. Jídlo, pití, pamlsky pro oči. I děti si užily a vyzkoušely kouzlo umění starých řemesel.
Těšila jsem se, že konečně zase jednou navštívíme naši kavárnu ve Vojtěšské ulici. Je to kousek od Karláku. Kdysi jsem ji potkala v parném létě čistě náhodou. A když jsme poblíž, zajdeme tam. Ale běda. Vzali jsme to jinak než obvykle. Bloudění tajemnými uličkami mě úplně odrovnalo. Tak jsem se těšila k malému stolku pro dva. Bývá často volný a ve výklenku stojí socha svatého Vojtěcha. Ještě je tam něco zajímavého. V tom výklenku leží velká kniha a do ní píší i kreslí návštěvníci kavárny. Všemi jazyky, ale hlavně česky. Už kdysi jsem o tom místě napsala básničku, ale vždycky ji zapomenu doma. V sobotu jsem ji měla s sebou. Zbytečně. Kavárna byla zavřená. Nevím proč. Jestli ji ruší, nebo malují. Žádný nadějný vzkaz.
Tak jsme to vzali po nábřeží na tramvaj. V Tančícím domě nás pozdržela výstava Vladimíra Jiránka. Ta mi teda spravila náladu. Smála jsem se ještě ve vlaku.
