Na doporučení příbuzného jsem objevila Váš magazín. Pár dní trvalo, než jsem se vyznala v tolika různých přispěvatelích. Je to jak vstoupit v mládí do nové třídy. Teď už vím, že Zuzka má výborné básničky, líbí se mi humor Květy, Libora a Helenky, ráda se poučím o tom jak na počítač od pana Cakla, prohlédnu si zajímavé fotografie z cest a přírody a přečtu zajímavé články. Dík Vám všem.
Nevím, čím přispěji já. Počítač a internet mám rok, a vkládání fotografií, ještě nezvládám. Chystám se na školení ke svému vnukovi, který bude nahlas vzdychat, jak je se mnou těžká práce.
Nevzdávám se jako se mi to stalo u autoškoly, kam jsem se přihlásila na stará kolena. Postarší auto mě věnuje rodina a já si budu moci jezdit do lesa na houby podle libosti. Nádhera, doufala jsem, naivně přeceňujíc své schopnosti. První chybu jsem udělala při výběru autoškoly. Majitel pan Jaroslav (bývalý dopravák u policie),byl bohužel, jak se později ukázalo cholerické letory.
Školení v učebně probíhalo nadějně, kromě mě tam byly dva mladí chlapci, kteří se těšili na jízdy. Dočkala jsem se i já. Při druhém cvičení jsme se vydali po okresní silnici za město. Dost mě zklamalo, že si jízdu neužívám, když musím myslet na nohu na plynu a oči na šťopkách mám přišpendlené k silnici před sebou a vůbec se nemůžu kochat krajinou okolo. Bála jsem se zvýšit rychlost a ignorovala pobídky učitele “ať na to víc šlápnu”.
Pak jsem podle pokynu zajela na malý plácek a dostala za úkol se otočit na úzké silničce na cestu zpět. To nezvládnu, odmítla jsem, můj průvodce začal být naštvaný, ale přesedli jsme si a on auto otočil. Pak jsem zase schlíple usedla za volant a moje trápení pokračovalo. Na příkaz k řazení vyšší rychlosti se mi podařilo přeskočit jeden stupeň a dát rovnou další.
Auto bylo zánovní a při poznání jeho ničení můj učitel nadobro ztratil nervy, začal nadávat a já si uvědomila, že tak zuří, že ani nesleduje cestu. Silnička se kroutila kolem četných rybníků. Můžeš být rád, že neskončíme ve vodě, pomyslela jsem si. Jako ve snách jsem dojela do města. Učil jsem také starší paní z banky, ale to bylo o něčem jiném, ulevoval si pan Jaroslav. Začala jsem paní z banky trochu nesnášet, ač jsem jí nikdy neviděla.
Od dětství trpím alergií na dávání vzorných příkladů. Ach jo, zbytečně jsem investovala 300 Kč do nových bot s tenkou a pružnou podrážkou, abych měla v nohách cit. No, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, co jsem v mládí nestihla, v tomto případě už nedohoním.
Musí mě stačit jízda na kole, i když do kopce bolí nohy . Ještě štěstí, že s počítačem se můžu učit pomalu a bouračka nehrozí.
Věra Lišková, věk 68, vzdělání průmyslovka, výška 160 cm, znamení váhy, Prachatice
