V květnu to budou dva roky, co jsem byla podruhé na dovolené v Turecku, v oblasti Side. Hotel 3+ jsme vybraly s kámoškou i s paní z CK, která nám jej doporučila. Sice menší rodinný hotel, celkově ani ne tak drahý, fotky v katalogu úžasné, lehátka na pláži i uvnitř bazénu zdarma. Kdo by odolal.
Z letiště do našeh hotelu jelo 6 osob - čtyři ženy a jeden manželský pár z Ostravy. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme se přihlásili na recepci hotelu. Ubytovali nás až poslední, nedostali jsme pokoj, který byl vyfocen na titulní straně v hlavní budově, ale za recepcí, kde byly přízemní a na nich patrové pokoje.
Bylo to v závětří, pár celkem upravených záhonků, travička a už tam jsem čichala nějaký divný puch kanálu, žumpy. Na to mám teda nos. Otevřely jsme pokoj, smrad byl i v tom pokoji, o dva pokoje dál vyběhly ty ženy, co dostaly pokoj pár minut před náma a láteřily, že tam mají taky smrad, jako my dvě. Zřejmě ucpaná kanalizace, potrubí, čert ví...
Hned jsme šly na recepci, ale nic nám to nepomohlo, s úsměvem nám řekli, že maňána. Tak co teď?ˇ Kámoška řekla: oteviři kufr a vyndej slivovici, musíme si dát panáka. Věřte, že jsme chtěly prežít do druhého dne a ne se udusit. Jak nepiji, jen v zahraničí symbolicky, abych nedostala průjem, luply jsme si každá tři vochtlíky v tom vedru. Vůbec jsme se nevybalovaly. Jen hygienické potřeby.
Pokoj se skládal z manželských úzkých postelí, byl moc malý. Byl tam jen regál a zabudovaná skříň, snad dvě židle a malý stoleček sklápěcí. Takže když bychom si chtěly vybalit věci, musely jsme vlézt do postele a jedna druhé věci podávat a ukládat do skříně. Kdo to projektoval?Vždytˇjsme byly v Turecku. No, na jednu noc to šlo. Vedle byla další otevřená místnost se dvěma patrovými postelemi. Tak jsme byly smířeni s osudem a já šla na WC. Sedla jsem na sedátko, které se nemile posunulo doprava, možná i doleva. Bylo to jak ve vlaku, když vjedete na výhybku tam a sem. Co jsem potřebovala, tak jsem udělala. Chci spláchnout, nefungovlal splachovač. Ženská si dokáže v každé situaci poradit, vzala jsem plastový kbelík - odpadový koš, vyhodila z něj pytlík a napustila vodu, spláchla a snažila se spravit splachovač. Hurá mám vyhráno!
Dala jsem zpět pytlík do koše a volám na kámošku, ať mi podá moje hygiencké potřeby, které byly nahoře na kufru a osušku. Tak jsem se namydlila, pustím sprchu a snad ze 30 dírek, které jsou na růžici, jich fungovalo šest. No, nemamíchlo by vás to? A to jsem klidný člověk. Snažila jsem se rúžici odmontovat, v tom vytryskl proud vody a slil mě od hlavy až k patě. Tak jsem po půl hodině vylezla, unavená, s mokrými vlasy z koupelny a moje kamarádka seděla zmožená z cesty u flašky a poklimbávala. Jednu nohu v kufru, druhou na posteli. Radost byla na nás pohledět. Vypadaly jsme obě úžasně!! Po večeři jsme si daly jednu, nebo dvě na posilněnou. Zalezlé ve smradlavém kutlochu a výpary ze slivovice a nevyčištěného odpadu v koupeně udělaly své. V té narkoze jsme usnuly jako dvě mimina.
Druhý den ráno jsme byly opět všechny na recepci a čekaly na delegáta. Chudák, ten měl z nás, uječených bab, pomalu infarkt. Jako satisfakci nám nabídl okruh lodí po pobřeží, která stála 15 Euro na osobu, zadarmo.vTak jsme jeli i s Otíkem z Ostravy, jak jsme jej pojmenovaly, připomínal nám Otíka z filmu Vesničko má středisková, i s jeho paní na výlet. Ti si výlet platili.
Druhý den nám byl pokoj vyměněn přímo na hotelu, tam, kde jsme jej měly zaplacený. Nádherný pokoj s třemi postelemi, větší, lednička na pokoji, telka, vše jak má být. Hned jsem koukla z okna, před oknem nám rostly, světe div se, mandarinky, no pohádka! Tak jsme se jeden den vypravily na lup z bočního vchodu. "Nesbírej ty na zemi, vyber si ze stromu," volala na mě Naďa. "Tak jsme jich natrhaly asi deset kousků do šátku a mířily jsme na pokoj. Večer jsme ochutnaly a byly nějaké trpké, tak jsme nakonec zjistily, že jsou to pláňky. Druhý den na pláži jsme se setkaly s Otíkem, lehátka byly hlava na hlavě, že se je nedalo otočit. No, nečichněte si k někomu k nohám a zadarmo!
Otík hlídal na lehátku foťák a byl strašně rád, že se s náma dvěma může bavit. A hlavně vyfotit. Ta jeho jej pořád sekýrovala. To bylo "přines, odnes, nekuř, vzal jsi cigarety, máš osušku, neopaluj se, dej si klobouk, kde jsou opalovací krémy?! Chtěl se s náma vyfotit, dokud ona si lebedila jako velryba v moři. Taty tak i vypadala. Otík se usmíval a ty jeho zuby, jak les po vichřici a navíc ještě smažená vajíčka se špekem na zubech od snídaně. Fuj, až se nám udělalo špatně. Tak jsme se pochlubly, že jsme byly na mandarinkách a že mu dáme nějaké pro jeho nabubřelou ženu a tak jsme i udělaly. Jak to dopadlo nevíme, protože si je odvezli až do Česka. A pak, že nejsou lidi hodní? Rádi se se svým úlovkem rozdělí. Určitě podle jiných hotelů All inclusive skromné. Hladem jsem neumřely a pití bylo k výběru taky dost. Cena rovná se kvalitě.
Turecko je zajímavá a krásná země. Ale ta naše obdivuhodná česká zem se sytě modrou oblohou nad lesem a zapadajícím sluncem nad četnými siluetami stromů, tvoří jednu krásnou krajinu, moji domovinu. Z horských bystřin bublá malý potůček, vlévající se do potoků, divokých řek, zvlněných vodních hladin rybníků a jezer. Má ta naše krajina své kouzlo a tolik krásy, jako je u nás, není nikde na světě, proto miluji tu naši českou zem.