Do nové životní etapy jsem se nijak netěšila. Trvalo mi rok, než jsem se srovnala s novou skutečností. V tom srovnávání se sama se sebou jsem rozjela docela dost aktivit, až si někdy říkám - děvče zpomal!
Koupila jsem si štěně boxera Fanynku, s tím, že na ni budu mít dost času a vycvičím ji, jako žádného jiného psa předtím. Jenže to chce důslednost a pravidelnost a ona i já jsme pochopily, že to není naše priorita, budeme si chodit do přírody a k tomu, že až takový výcvik nepotřebujeme.
Jeden cvik máme vypilovaný, a to povel stůj, fotím - stojí jak voják. Nemohu ji totiž na volno pustit, je velmi temperamentní, a každé zašustění ji přiměje k pronásledování čehokoli. Ještě s námi chodí Apolo to je moudrý 10 let starý boxer, ač nahluchlý, poslouchá na slovo. A pak ještě naše Milinka malá a milá čistokrevná směska, doprovází mě na všech dovolenkových cestách.
Naše zahrada je moje velká záliba, kde mám spoustu kytiček, bylinek a i užitečnou část, kde pěstujeme zeleninu a alespoň záhonek červených brambor, ty mám moc ráda. Na zahradě máme ohromný smrk, není nádhernější relax, než ve vedrech pod ním na lehátku číst si, či snít. Okolo mě moje milá zvířátka a jako čtvrtý pes se zařadil i náš nalezenec kocourek Miky, který mezi nimi poletuje beze strachu na zahradě, ačkoliv je plachý k cizím lidem.
Máme dobrou partu děvčat mého věku, jednou týdně máme srazík v tělocvičně a protáhnem si trup. A jak jinak, společně musíme oslavit naše narozeniny i svátky. Do města se snažím jednou týdně dojíždět na jógu, vybrala jsem si cviky na páteř a břišní svaly. Však ta páteř zase dostane zabrat, až budu poletovat s konví po zahradě. Jsem vodomilka, jak dovolí počasí, chodím plavat (v zimě plavecká hala), moc ráda jezdím na kole a bez auta si nedovedu představit bydlení na vesnici, tak i ráda šoféruji. A ještě jsem vášnivá houbařka, je to dáno zejména tím, že nade vše miluji les.
Když jsem odešla v roce 2010 do důchodu, založili jsme u nás Klub důchodců. Máme kolem 45 členů, scházíme se jednou týdně, jezdíme na zájezdy, podnikáme i výšlapy, slavíme, tančíme, občas sportujeme a je nám spolu dobře. Uvidíme, zda mě příští týden opět zvolí za předsedkyni klubu. Mimo toho mám ještě nějaké papírování, jako předsedkyně Krajské rady Svazu důchodců, jsem zastupitelka v naší obci, ale už jsem si řekla, že je to poslední volební období, že bych si přece jen chtěla užívat klidnějších seniorských dnů.
V neposlední řadě je to i internet, získávání potřebných informací, skype na bezva pokec s příbuznými a přáteli. Je to náš i60, v kterém nacházím spoustu legrace se svými vrstevníky, zábavy, soutěží, módních přehlídek. Je to naše íčko, které nastartovalo milá setkání, díky němuž vznikají přátelství lidiček. To je pokrok, který udělala technika. A já jsem docela hrdá na to, že i v seniorském věku tento pokrok a výhody zvládám a využívám.
Moje velká láska je příroda. Šumava je pro mne to nejkrásnější místo na světě. Krkonoše, Jizerky Orlické hory, půvabná Morava, Slovensko a mnoho dalších nádherných míst. Přeji si, ať mám ještě dlouho hodně elánu a zdraví. Kolik ještě nepoznaného na mě v naší zemičce ještě čeká, kolik vzácných bylinek a květin jen ve Středohoří neznám!
Moje další - největší láska - je moje rodina. Moji synové s partnerkami, moje vnučky, z nichž je jedna studentka, druhá ještě na základní škole. Můj bratr s rodinou. A můj Pepa. Když nasadíme s Pepou batůžky a vydáme se kamkoliv, je nám překrásně. A když se občas sejdem všichni, je z toho pěkná sešlost. Pořád si říkám, tohle musím udělat, tamto musím dát do pořádku, abych se jednou nedivila a neříkala: Dobrý Bože já ještě nemohu ke hvězdám, vždyť tu mám ještě tolik práce! Ale jednou se nebudu divit, prostě to tak bude a proto se snažím si vychutnat každý den a vždy v něm něco krásného objevit od těch nejmenších věcí počínaje.
Před časem jsem napsala článek, že tento rok 2016 je magický a dobrý pro nás pro všechny. Tak toho využijme v dobrém slova smyslu.
A já říkám: U mě dobrý!
