Železniční důchodce Fanouš Hovorka má dnes v prodejně s drahými parfémy vysmátý den. Prodavačky se usmívají, zástupkyně paní Eva neuhýbá očima, ačkoliv jinak se pohledům hlídače léta vyhýbá. Vedoucí je zabrána do přejímky zboží a ví své. Jistě jim všem vrtá halou událost z minulé středy.
Hlídače očekávala profesionální fotografka z celostátního časopisu. Někdo se o něm zmínil v anketě, že je to důchodce činorodého ruchu. Prý dopisuje do normálních i internetových novin, je činný v několika spolcích a vydržel jedenáct let jako hlídač ve stejném obchodě. Redakce si zjistila prodejnu, kde slouží, a vznesla dotaz do Prahy na ústředí, zdali je uvnitř možno fotografovat.
Povedlo se. Fanouš pak pózoval jako filmová hvězda a byl poučen, že fotografka jako v prodejně není, ať se chová přirozeně. Fotoaparát pak zavrčel asi padesátkrát s tím, že výsledkem bude reportáž v magazínu a jedna fotografie.
To bylo před týdnem. Dnes jsou holky zvědavé, co se vlastně děje. Osazenstvo obchodu se dělí na ty, co s hlídačem mluví, a ty co jej zcela ignorují. Jste-li někde deset let mezi mladými, pozorujete, jak se nůžky roztahují. Před deseti lety byl v prodejně "srandy kopec". Tehdejší děvčata už jsou ale maminami a k hlídači se při návštěvách prodejny hlásí.
Dnes dvacetiletá děvčata byla tehdy dětmi a hlídač se stal opravdu jen dřevěným regálem. Fanouš mlčí a sleduje touhu dívek po vysvětlení důvodu fotografování. Paní vedoucí i zástupkyně se tváří neutrálně, ale důvod jistě znají, neboť je Praha informovala. Malá kosmetička Gábina, která jediná se chová přátelsky, porušila radiový klid. Dostala vyčerpávající odpověď: "Ale Gábinko, bude celoměstská volba Krále krásy hlídačů všeho druhu a já jsem se přihlásil!“
Magazín jej opravu telefonicky oslovil a redaktorka s ním vedla půlhodinový rozhovor. Komunikace s redakcí ale vázne. Proslýchá se, že vychází ve čtvrtek, a to je právě dnes. A "hrdina" neví, jestli právě už teď nenastal ten čas. Nikdo mu totiž dosud neoznámil jestli vůbec článek uveřejní, a když ano, tak kdy to bude. Možná ten dnešní vysmátý den něco naznačuje.
A dějí se věci. Jindy zamlklý strážce srší vtipem a žertuje se zákaznicemi. Paní vedoucí, která nerada vidí rozhovory strážce s kdekým a zejména nesnáší jakékoliv návštěvy kolemjdoucích kamarádů, usmívá se pod fousy. Venku se rozsvítilo sluníčko. Hlídač cítí přátelskou atmosféru. V prodejně poletuje holubice míru. Hlavou čekatele na slávu bloudí divné myšlenky: "Jsou ty noviny celostátní? Jestli to vyšlo dnes, budu staré noviny zítra těžko shánět! Asi dnes večer vykoupím trafiku."
Po čtyřech hodinách odchází Fanouš na přestávku. V přízemí obchodního domu usedá za stolek a nechává odpočinout unaveným nohám. Dva chlebíčky a sklenice vychlazené kofoly nahrazují oběd. Dovnitř je vidět z ulice. Najednou se ozve zaklepání. Fanouš vytřeští oči. Zvenku mává elegantní dáma s čivavou v ruce. Je to stará známá zákaznice, která hlídači vždy lichotí a nadbíhá. "Asi je na zajíčky!" myslí si Fanouš.
Najednou dáma sedí u stolku naproti a psík pobíhá kolem. A hromadí se děti. Paní hovoří ke psíkovi: "Borůvko, to je pan vedoucí!" Nastává óda na velkého chlapa přísného vzhledu a pohledu, odrazujícího zloděje. Člověk by se zaradoval, kdyby ovšem ta dáma nebyla značně pokročilého věku. Fanouš urychleně prchá a uvědomuje si relativitu času. Pak šeptá: "Sakra, kdyby té dámě alespoň osmdesát bylo!" Při vzpomínce na hrůzu u stolku myslí se zalíbením na sedmdesátiletou "žabku" k jeho věku příslušející.
Po návratu z přestávky se k němu naklonila kosmetička Gábinka a zašeptala: "Tak ve čtvrtek jedenáctého si o vás přečteme. Paní vedoucí už dostala finálový obrázek té reklamy z Prahy. Udivuje mne, že o tom dosud nevíte!"
Vysmátý den se dostavil náhodně. Radost bude až za týden. Důchodce bude mít dost času, včas upozornit všechny příbuzné. A možná něco kápne i z nečekané reklamy? Paní vedoucí totiž seřvala prodavačky, že při tom focení neuklidily ze země jednu pohozenou krabici!
Poznámka redakce: Pan Mendlík se stal jedním z single seniorů, o nichž bude brzy pojednávat Magazín DNES. Více čtěte zítra.