Když se děti odstěhovaly do svých bytů, zůstala jsem sama v bytě 3+1 a začala uvažovat o stěhování do menšího. Občas jsem pročetla nabídky realitek či inzertní rubriku v místním tisku, v duchu hledala "dobrou adresu" v našem městě. Pak mi ale došlo, že se stěhovat vlastně nemůžu.
Náklady na byt o jednu místnost menší by nebyly výrazně nižší než ty, které platím teď, náklady na stěhování a úpravy nového a původního bytu by se na nějakou tisícovku vyšplhaly a určitě bych měla o jedno okno méně. O lodžii nemluvě. A to by znamelo se rozloučit s některými květinami, knížkami a dalšími věcmi, ke kterým mám citovou vazbu.
Probraly jsme to s dcerou a došly k závěru, že dokud jsem schopna bez problémů žít v tomhle bytě, stěhovat se nebudu. A tak každé jaro stěhuju květináče s ibišky na "letní byt", pěstuju v truhlíkách rajčata a papriky, ze semínek piplám petunie. V obýváku hýčkám phalenopsisy, anturie i vánoční kaktusy, ke stropu vyrostlý fikus lyrata (říkáme mu Evžen) i v polévkové míse fikus pumila.
Aa doufám, že to tak ještě pár let zůstane.