Šumperk leží nedaleko Zábřehu na Moravě, důležitého železničního uzlu a je vzdálen pouze 46 km od Olomouce. Právě proto, že leží na křižovatce cest a železničních tratí umožňujících přístup do různých částí Jeseníků, je pomyslnou bránou do Jeseníků. Od pohraničního Jesenicka je oddělen Červenohorským sedlem na jedné straně a Hanušovickou vrchovinou na straně druhé.
Za mého mládí bylo město Šumperk okresem i pro nejsevernější cíp Moravy na polských hranicích, pro Jesenicko. V té době jsem nenacházela v tomto městě nic pěkného, nepůsobilo na mě dobře. Léta ubíhala a já se do Šumperku vracela pouze sporadicky. A město se měnilo.
Přišel podzim roku 2014 a mně se dostala do ruky kniha o smutné a tragické historii tohoto města v období 17. století. Po drancování švédskými vojsky město zachvátil obrovský požár a hrůzy tohoto století završily čarodejnické procesy z let 1669 – 1694. A právě o čarodějnických procesech pojednává kniha Michaela Webera „Zpověď inkvizitora“. Kniha, která určitě stojí za přečtení i když přiznávám, že ač jsem knihomol, nedokázala jsem ji číst „jedním dechem“. Tak jako probíhaly čarodějnické procesy ve Slezsku, při kterých bylo umučeno a upáleno na 253 osob , z toho jen v Jeseníku 102 osob, ale zasáhnuta byla také Nisa a nebo nedaleké Hlucholazy a Zlaté Hory (zdroj internet), tak tyto neblaze proslulé procesy zasáhly svou temnou sílou i Šumpersko a Losinsko.
Autor ve „Zpovědi Inkvizitora“ beletristicky zpracoval ponurý příběh inkvizičních procesů na konci 17. století v Losinách a Šumperku. V knize se zpovídá František Ferdinand Gaup, mocný muž – knížecí rychtář, který svou chamtivostí a zlobou zradil své přátele a svými činy se zaprodal peklu. Byl přísedícím inkvizičního tribunálu, jenž vedl zhýralý, bezohledný a krutý Jindřich František Boblig z Edelstadtu.
V té době se Zlaté Hory nazývaly též Edelstadt, takže postava rakouského císařského laického inkvizitora Bobliga je přímo spjata s Jesenickem. Je velmi pravděpodobné, že tento inkvizitor byla osoba silně psychicky narušená a hlavním důvodem jeho inkviziční činnosti byla lakota a hrabivost. Neštítil se ničeho. Vraždy, krádeže, smilstvo. Kniha je, jak praví autor, zčásti fikcí, ačkoli postavy v ní jsou skutečné. Čiší z ní taková zloba, krutost, že představivost čtenáře pracuje na plné obrátky. Proto se nedá číst jedním dechem, po stránkách – po kapkách ukapává jed. Ale je v ní také síla, odvaha a souboj dobra se zlem. I když to zlo mělo mnoho let navrch.
Podle posledních bádání bylo v Losinách upáleno na 56 osob a 25 v Šumperku. Z drobné pomluvy, lidské zloby a závisti se děly a bohužel stále i dějí, kruté hrůzy a zvěrstva. Kniha si neklade za cíl být historickým pramenem. Mnoho dokumentů nebylo ještě zpracováno nebo odhaleno a jejich zpracování by si vyžádalo mnoho práce historiků a badatelů.
V loňském roce mě zdravotní prohlídka přivedla po několika letech znovu do Šumperku. A nestačila jsem se divit. Město prokouklo. Opravené fasády, čistá zrenovovaná Hlavní třída i přilehlé ulice většinou mají nový kabát, městský trh. Město žije. Je pryč šedivost a nevzhlednost. I když byl nevlídný den, snad bude proměna města z mých fotografií alespoň poněkud patrná.