Starý řídící Vladimír Brázda osaměl. Žil na celoročně obývané chatě na pokraji vesnice. Manželku pochoval v roce 1980, děti se rozprchly do světa. Po ruce zůstala jen nejstarší dcera Jana, takto manželka výpravčího Frantíka Rendla. Chatu a domek výpravčího spojovaly zahrady. Frantík se mezitím stal programovým šéfem kulturního domu. Tu sobotu, která měla přinést spoustu událostí, bylo v kulturním domě na programu večerní vystoupení známých herců z Prahy.
Manželka Jana pravila: ,,Fano, jedu na týden s dcerkama do Luhačovic. Zatím oblož chodbu a předsíň modřínovými deskami." To řekla v neděli před týdnem. V sobotu mělo být všechno hotovo.
Ta sobota se probudila do krásného červnového dne. V noci sice přišla bouřka, teď ráno byla ale obloha jako vymetená.
Frantík je osoba nezručná. Všechno vlastně vyráběl kamarád Mirek, všestranný umělec - řemeslník. Oba přátelé si rádi pokecají a vzájemně se doplňují. Frantík je jen jakýsi pomocník. Práce jde od ruky, V poledne už je všechno hotovo. Glajcha! Nutno jen uklidit nepořádek na dvorku. V pátek odjel starý pan řídící do Brna na setkání abiturientů. Kamarádi z učitelského ústavu se scházejí takto každým rokem.
DRRRRRRRRRR!!!
Neodbytné dotírání zvonku žene Frantíka ke dveřím. Stojí tam kluk.
,,Pane Rendl, v blátě u koupaliště jsme našli pneumatiku. Hýbala se. Po oškrábání tváře je to pan řídící Brázda! Posílá mne tatínek!“ Frantíkovi najednou všechno došlo. Proboha! Děda bydlí na chatě sám. Včera odjel na večírek, nikdo nemohl vědět, jestli se vrátil! Rychle auto. Kamarád se nabídl. Řemeslník Mirek prchá domů. Nemusí být u všeho. Je ovšem osoba znalá, nemocnicemi protřelá. Dává dobrou radu: ,,Fano, zavez jej přímo do nemocnice. Tam se o něj postarají. Jestli se uhodil do hlavy, nesmí jej propustit!“ Zlatý Mirek. Zachránil kamaráda před neřešitelným problémem.
Auto zastavuje u koupaliště. Blátěnou kouli už mezitím přivezli na traktoru ze zablácené cesty. Dědu v blátěném krunýři ukládají na igelit, dozadu do auta. Hajdy do Vyškova. Děda blábolí nesmysly. Není s ním kloudná řeč. Pravda vyjde najevo později.
Mírně ovíněný děda odjel z Brna sice správným směrem a ve správný čas. Bohužel vystoupil z vlaku o zastávku dříve. To se odehrálo o půlnoci. Žádná křeč. Je tady přece známá zkratka kolem koupaliště. Pomalým tempem není za hodinu kam jít. No a noc je přece vlahá. Půlnoční chodec ale neví, že se večer přehnala bouře a hliněná polní cesta se změnila ve skluzavku a zrádné špinavé kaluže. A tak společensky oblečený noční poutník klopýtá močálem. Vtom podklouzne noha a žbluňk! Poutník se rozplácne do blátivé kaluže, jak dlouhý, tak široký. Upadne naznak. Hlavou se uhodí o tvrdý předmět a ztrácí vědomí. Naštěstí zůstává hlavou nad vodou a neutopí se.
Ranní kuropění jej probudilo. Pochopil co se stalo. Snažil se nějak z kaluže vymotat. Jenže jak sebou mlel, nabalovalo se na něj další bahno, jako na sněhuláka. Pak už se jen převaloval jako velký černý brouk, jako velká černá traktorová pneumatika. Záhadu rozluštil až malý traktoristův synek.
Sestřičky na příjmu se ošívají. Člověka, který byl v bezvědomí odmítnout však nemohou. Blahoslavený Mirek. Bez něj by bylo ouvej. Nevábný náklad byl vyložen a honem domů. Je nejvyšší čas. Další povinnosti čekají na kulturáku.
Co je ale divného doma u kulturáku? Na parkovišti nestojí jediné auto, ačkoli při každém vystoupení je celý prostor jedno parkoviště. Kamarád Mirek běží šéfovi naproti. "Fano je zle. Vala hledá hlavního pořadatele. Čekáme na tebe, určitě tě zabije!“
Frantík má ovšem pro strach uděláno. Přiřítí se herec Jiří Vala. Ve tváři je bledozelený. ,,Co si to pane dovolujete? Kde máte lidi? Já jsem z Národního divadla zvyklý na plný sál!“
Za jeho zády je vidět úplná pohroma. V sále pro osm set diváků se krčí sotva třicet lidí! Tak proto to pusté parkoviště!
,,No tak jeďte domů, cestu samozřejmě uhradíme,“ kontruje programový šéf kulturáku. Činí tak s naprostým klidem. Všechno ostatní je přece po události s dědou úplná prkotina.
Pan Vala nezklamal. Projevil se jako profík a prvotřídní farizej. Změnil tón. Přešaltroval se z rozhořčena do bodra. ,,Ale ne, pane hlavní pořadateli. Jsme umělci a rádi budeme hrát i pro tak málo lidí!“ Že mu jde o honorář, to už tak nezdůrazňoval.
Herec vyskočil čile na jeviště. Teatrálně rozpřáhl ruce a pateticky zvolal: ,,Lidičky, pojďte všichni sem, sem do prvních řad. Pojďte blíž, abychom nemuseli křičet. Jsme tu přece pro vás!“
Hlavní pořadatel nevěří svým čidlům. Jaká to proměna. Bratři – jsem váš!
Na pódiu se střídají herci Jiří Vala a Miroslav Moravec. Vyprávějí veselé historky z natáčení. Do toho hraje nějaká kapela sesbíraných nástrojů, jakých agentura Pražské kulturní středisko produkuje celé mraky. S kapelou barytoní dávno zapomenutý zpěvák Jiří Vašíček. Má krásný hlas a kdysi to byl Pan někdo! Dodnes znějí pamětníkům v uších jeho hity V ten den kdy se vrátí déšť a Dívka jménem Pygmalion.
Program je zajímavý. Zasloužil by si větší účast. Děsný propadák.
Na vině byl i nevýrazný černobílý plakát a také název pořadu. Jmenoval se totiž S MASKOU A BEZ MASKY. Mnoho diváků si tak pod tím názvem představovalo školení civilní obrany!
Den blbec se chýlil ke konci. Utahaný hlavní pořadatel usrkává kávu. Nohy má po americku na stole. Jako zmoklé slepice sedí kolem stolu hrstka pořadatelů. Kalich hořkosti ovšem nebyl ještě dopit do konce.
Utrmácený hrdina se dostavil domů o krůček dříve, nežli manželka se dvěma dcerkami. Proběhla kolem nového modřínového obložení na chodbě. Dojem nezanechalo ani fungl nové obložení v předsíni. Dílo prošla nevšímavě. Ani slůvko uznání. Vytřeštěným zrakem spočine na dvorek. Pak konečně promluví:
,,Taky jste mohli s tím Mirkem uklidit ten bordel na dvoře!“
