Důchodce Vladimír Bernášek má tvář v základní poloze do naštvana. Je to snad svalová záležitost. Přes pokročilý věk občas ještě přemýšlí. Pán je dosud zachovalý, nemocemi nezatížený a není dosud opatřen holí. Celý život má optimistický pohled na svět. Svým výrazem tváře však už oklamal v životě hodně lidí.
,,Vláďo, ty se tváříš jako kapitán německé ponorky!“ Takto ohodnotil kamarádovu vizáž přítel, kterému jednou Vláďa v zadumání neodpověděl na pozdrav. Je dvakrát rozveden a hledá ženu. Potřeboval by ale spíše hospodyni Emu, jakou měl primář Sova v Nemocnici na kraji města. Je mu jasné, že svým výrazem gestapáka mnoho žen nepřiláká. Musí se občas příjemně zatvářit. Moc se mu to ale nedaří. Jinak je to však veselý kumpán, výborný vypravěč a příjemný společník.
Důchodce si nedělá iluze o pravé a nezištné lásce starších pánů a dvacetiletých dívek. Je to člověk soudný a loví pouze mezi ženami, věkově příbuznými. Je si vědom reality času. Vždyť pro dvacetileté dívky je i čtyřicátník dědkem.
Jako čtyřicátník kráčel kdysi v okresním městě na autobusové nádraží. Psal se rok 1985 a blížila se poslední celostátní spartakiáda. Když míjel budovu gymnázia, vyrojil se dav dorostenek, oblečených v přiléhavých oranžových trikotech. Statný čtyřicátník zmizel tehdy v tom oranžovém požehnání. Lavina se přehnala a pán osaměl. Najednou slyší poznámku jedné dívenky: ,,Vidělas Máňo, jak ten dědek čuměl ?“
Protože evidentně na blízku nebyl jiný člověk, došlo mu, že tím dědkem myslela ta dívenka jeho, statného čtyřicátníka Bernáška! Jak se asi baví mezi sebou mladičké manželky těch různých pracháčů o svých dědečcích, čekajících doma!
Nepřístupného a přísného výrazu využil před léty Vladimír při jediné životní a opravdové rvačce. Sedí takhle v místním hostinci a vede hospodské řeči. Najednou se do lokálu přiřítí opilec, asi tak pětadvacetiletý. Bez řečí srazí k zemi jedinou ranou pěstí šedesátiletého důchodce, fotbalového trenéra. Napadený zmizí pod stolem, násilník poklekne a buší do nebránícího se pána i na zemi. Zbývající dva důchodci u stolu strnule civí na mlácení svého kolegy, ale dělají, jako že nic!
,,Moment!“ omluví se Vladimír a utíká k místu dramatu. Pravou rukou poklepe násilníkovi na rameno a levačkou mu ubalí strašnou ránu do zubů. Násilník si pod stolem ustele vedle bitého důchodce. Na levé ruce se mstiteli utrhne pásek a náramkové hodinky se válejí po zemi zaplivaného lokálu. Rázem vše utichá! Ze sousední místnosti se vyrojí zvědaví hosté.
Mstitel Bernášek stojí ve střehu. Jeho nasupená a vážná tvář budí respekt. Z pod stolu se hrabe násilník a neví co si má myslet. Pán nad ním má ve tváři smrt! V jakémsi divném pudu sebezáchovy vstává a najednou má v ruce židli! To ovšem neměl dělat. Jakmile totiž někdo použije v bitce jakýkoliv předmět, je po legraci. Chlapi se vrhají na zuřivce, dostane těžkou nakládačku a je vyhozen z lokálu.
Vladimír zvedá ze země hodinky a jako ve westernu si oprašuje sako a usedá ke svému stolu. Pak se rozklepe! Neznalost hříchu nečiní! Dovídá se pak neznámou novinku.Ten mladý opilý násilník je prý největší rabiját na celém okrese. Když se opije, dokázal by i zabít. Pochází ze sousední vesnice a už několikrát seděl. Vymlátil prý do mrtě několik hospod. Vymlátil by jistě i místní lokál, kdyby jej nezastavil přísný a nekompromisní výraz tváře toho neznámého hromotluka. Ještě že nevěděl, že ten pán se vůbec neumí rvát, nikdy se nepral, ani rvačky nevyhledával. Chlapi o kvalitách bezohledného a surového primitiva věděli a tak kolektivně zakročili!
Vladimír se do rodné vísky vrátil po studiích a po vojně. Byl sice místní, co se týče rvaček však osobou zcela neznámou. Štamgasti nemohli tušit, že ta příšerná rána byla vedena silou, jakou přeskočíte dvoumetrový plot s rozzuřenou dogou za zády. Spíše se ale objevila ona neznámá síla, z povídky Karla Čapka Rekord.Tam rozzuřený mstitel zasáhl kamenem hlídače, mlátícího kluka přistiženého při polním pychu. Přehodil při tom potok a bezděčně tak vytvořil světový rekord!
Se svým zasmušilým výrazem doklopýtal Vladimír do důchodového věku. Najednou se mu jeho výraz začal hodit. Přijal totiž místo ostrahy v prodejně s drahými parfémy. Jako ostraha nemá žádné pravomoci. V takových prodejnách je hodně důchodů. Za mírný plat odvádějí práci figurantů. Člověk živící rodinu by tohle dělat nemohl.V tomto obludném systému lidských práv je známo, že kdyby prchajícímu zloději hlídač nastavil nohu a on si zlomil ruku, odskákal by to on sám!
Jednou svým výrazem vyplašil mladého zlodějíčka. Přišel do prodejny ze šatny a hoch jej nečekal. Moment překvapení byl ohromný. Dopadený začal proti ostraze předvádět cviky karate! Ten hoch se kopal za ušima. Karate Kid! Důchodce proti němu postupoval jako Golem.Skoro dvoumetrová výška a výraz esesáka z rampy v Osvětimi vykonaly své. Hoch začal ustupovat ke dveřím. Ještě za dveřmi zvolal: ,,Pojď ven ty frajer pojebaný!“
Vladimír nikdy neprozradil, že kdyby Karate Kid postupoval proti němu, utekl by před ním do šatny on.
Tímto aktem získal neškodný důchodce pověst drsňáka. K ohromené prodavačce prohlásil: ,,Zuzanko, oni jsou silní jenom v houfu!“
Jednoho dne se v prodejně objevila stará známá z vesnice. Je to stejně veselá kopa jako Vladimír. Paní Hanka přišla s prosbou:,,Moje dcerka by ráda na oslavu Bitvy tří císařů u Slavkova. V obci Tvarožná se bude odehrávat rekonstrukce. My jsem s manželem zaneprázdněni a ty máš jako důchodce spoustu času. Šel bys tam prosím tě s ní? Vladimír souhlasí. Paní Hanka vyndává pětistovku a předává ji průvodci. ,,Platí se tam vstupné!“ oznamuje věcně.
Venku zastavuje paní Hanku dobře oblečená paní. Všimla si v prodejně té pětistovky. Táže se: ,,Paní, ten bodyguard vypadá dobře. Nevíte kolik bere na hodinu? Chceme posílat dcerku do aerobiku a to víte, my jsme podnikatelé a jsme zaneprázdněni. Venku se potulují různé živly!“
Paní Hanka, věrná své letoře odpoví bez mrknutí oka: ,,Bere stovku na hodinu a budete hradit všechny výdaje!“,,To by šlo“ reaguje podnikatelka a dává Hance telefonní číslo.
Tak opět zapracoval Vladimírův zarputilý výraz. Jakmile mu známé sdělila, zaradoval se. Koupí si příručku sebeobrany. Jakmile paní zavolá, nastoupí jako osobní strážce milionářské dcerky. Dobrák Vladimír Bernášek se stane dobře placeným bodyguardem. Mírný a hodný člověk konečně přestane hodiny postávat a procházet se v prodejně s drahými parfémy. Sem tam se i posadí, když bude čekat před tělocvičnou. Za velké peníze bude posedávat po hospodách, jakmile děvče zmizí v nějakém kroužku. Zatím čeká na pozvání. Doufá jen, že se jako bodyguard nestane obětí přestřelky podlých zločinců při únosu milionářského dítěte.
