Ještě jednou jít cestičkou vyšlapanou,
svou tvář zvedat k slunci
až líce planou.
Tvou ruku držet
a jít k obzoru s touhou
v srdci žádný žal,
jen lásku pouhou.
Vše krásné do dlaně,
chci si jenom brát,
slyšet dnes a znovu zas,
jak hodně mě máš rád.
Schovám to do dlaně,
a chci to držet dál,
však vítr života,
si všechnu krásu vzal.
Vzpomínky má lásko,
nelze vyrvat v srdci.
Tak vzpomínám si stále,
když probdívám noci.