Letos již potřetí jsem trávila Vánoce v Nízkých Tatrách v chatové oblasti Krpáčovo. Je to na jižní straně Nízkých Tater nad Podbrezovou. Chatu tu mají rodiče snachy. Je dosti veliká a hlavně dědko na stará kolena chce mít své 3 dcery s rodinami, jak on říká „pokope“.
Byl voják a stále pryč a nyní to náš generál dohání. Ale musím říci, že je to dobře společně trávit Vánoce. Pánové se starají o topení a my o papání. Ale hlavně jsou to svátky strávené pohybem. Mladí chodí lyžovat, ale letos se moc nedalo, jen 1x. Tak jsme byli na Chopku, na Krpáčově u jezera, na Tále a u pramene Samo Chalupku a na Štefánikovej chatě.
Večer mi dědko vyprávěl, že i on se narodil v Horné Lehotě jako básník a kněz S. Chalupka (1812-1883). Druhý den nás tam zavezl – navštívili jsme jeho hrob a zapálili svíčku, zajeli i k Památnej izbe, dříve to byla evang.škola, kde ji také navštěvoval. Vedle je kostel, ve kterém kázal on i jeho otec.
V sobotu jsme se vydali na nejnáročnější výšlap na chatu M.R.Štefánika (1740m, dříve SNP). Vychází se z Trangošky (asi900m). Ještě že jsem si vzala na boty návleky z hroty, jinak bych to musela hned dole vzdát. Cesta od Trangošky až téměř po jeskyni mrtvých netopýrů, byla jedno kluziště. Odtud už to bylo dobré, ale zase více strmé. Na vrchol jsme došli a odměnou nám byla výborná kapustnice (zelňačka) a nádherné pohledy do daleka. Dolů jsme šli přes Kosodrevinu, mohli jsme si to dovolit, bylo málo sněhu a chodník byl celkem schůdný. Byla to náročnější trasa, ale pohledy na Ďumbier, Chopok a ostatní kopce – nádhera. Sluníčko je krásně osvětlovalo, sníh se třpytil.
Došli jsme na Kosodřevinu a dolu na Srdiečko jsme šli bokem sjezdovky. Autem jsme přejeli na chatu, kde nám babička čekala s dobrým jídlem a dědko s vínečkem. Prý za odměnu, že jsme to zvládli.
Ráno jsem musela odjet vlakem domů, zítra zase přijede druhý syn.
Vánoce na chatě jsou jiné, není takové pohodlí jako ve městě, ale večerní idylka při krbu s povídáním a vzpomínáním – to je nádhera.