Mám na vánoční nákupy hrůzné vzpomínky, ještě i z minulého režimu. Na pražském rodném Žižkově se v odpoledních hodinách už nedalo nikdy nic koupit! V řeznictví v odpoledních hodinách nejen, že neměli žádné maso, ale měli pulty už omyté! Prodavačky tam jen postávaly a čekaly na zavírací hodinu v 18 hodin.
Musel jsem dříve kupovat maso na opačném konci Prahy, na sídlišti Petřiny. Tam bydleli lepší lidé a museli mít viditelný dostatek všeho. Po nákupu jsem vše vláčel tramvají dlouho a daleko domů. V tehdy novém obchodním domě Kotva bylo později lépe, také tam měli dostatek lepšího jídla. Bylo to s nákupy blíže domů.
V novém režimu jsem si také zažil trable. Nakoupil jsem balené vepřové řízky, chladil je řádně, před slavnostní večeří pak otevřel. Vyvalil se puch, v tuhle hodinu se už nedaly koupit jiné!
Letos tomu bylo jinak. Všude všeho dostatek, dokonce i ve slevách. Nakoupil jsem bramborový salát v červené krabici, za nízkou cenu, ale jen chvilku se radoval. Doma jsem zjistil, proč byl tak levný. Byly to kostičky brambor v mléčně kalném nálevu, bez barvy a chuti! Také už se nedalo nic dělat.
Na vaření rybí polévky jsem se docela těšil. Vietnamská prodavačka z našeho domu mi slíbila rybí hlavu a vnitřnosti, za dobrou cenu – zadarmo. Dostala pět kaprů zdarma. Prý mi to večer přinese sama, až do bytu.
Čekal jsem do devíti večer, až konečně zazvonila. Z igelitové tašky jí odkapávala rybí krev. Vyřídili jsme vše mezi dveřmi. Trvalo jí vše tak dlouho, protože první tři kapři byli nezletilí a neměli ještě mlíčí ani jikry! Teprve poslední dva byli pohlavně dospělí. Když odešla, šel jsem otírat krev ze společné chodby a ze schodiště. Dostal jsem od ní dvě hlavy, tu druhou jsem raději zamrazil, až na příští Vánoce!
Krvavou lebku jsem vložil do vody v kastrolu. Znovu jsem se vyděsil! Čerstvě uříznutá hlava byla ještě živá, začala ve vodě ještě hýbat hubou! Kapří oči na mě z hrnce vyčítavě hleděly. Raději jsem rychle pod hrncem podpálil ruský plyn a hrůzné to divadlo přiklopil poklicí!
Začal jsem přebírat vnitřnosti a pokrájel je. Pak je vhodil do vroucí vody v nádobě. Něco tam nahoře moc plavalo, rozjímal jsem, co to asi je? Nakonec mi došlo, že to bude asi plovací měchýř. Vytáhl jsem ho a začal ho splachovat do záchodu. Bránil se vodnímu proudu, tak jsem ho musel keramickým nožem probodat. Tak pak odplul do Vltavy. Vietnamka asi dobře nerozeznává vnitřnosti našich kaprů nebo to oni snědí i s tím měchýřem.
Pro klid svědomí jsem ještě očichal zabalené řízky, letos ale nepáchly stářím.
Přeji všem dobrou chuť, snad bez takových nerváků, jaké jsem zažil já.
