Nomenklaturní kádr Tomáš Vronský vystoupil na další schodek své kariéry. Nahradil náčelníka Pospíška. Prošedivělý elegán Pospíšek se angažoval v obrodném procesu. Starý praktik se představeným zajídal svou nezávislostí. Jednou vyrazil dveře s lidovým kontrolorem Výplachem. Komunista Výplach byl nejen milicionářským velitelem, ale také lidovým kontrolorem. Když jednou podal náčelníkovi Pospíškovi výsledek své utajené kontrolní činnosti, se zlou se potázal.
"Vážený pane, napřed jsem já jako náčelník stanice a pak dlouho nic. Následují všichni moji výpravčí a zase dlouho nic. Pak nastupují moji lidé ze stanice Dobrotín. Bohužel jim kazí práci zbyteční kontroloři jako nutné zlo. Ovšem je to jejich práce. Lidoví kontroloři vašeho druhu mne nezajímají. Můžete si na mne stěžovat, ale nebude vám to nic platné. Jen dejte pozor, ať v tom vašem hlášení nenasekáte hodně pravopisných chyb!"
Když se k takovému přístupu ještě přidal obrodný proces, syn emigrující do Švýcarska a dcera vdaná do Austrálie, stal se Jan Pospíšek jasnou persónou non grata.
Po něm se mihnul na místě náčelníka blbec ze zdravého jádra strany. Nikdo neví, odkud jej vyhrabali. Tento pán vůbec nic nedělal, jen po nástupu do služby zapínal rádio a naslouchal stanici Vltava. Tam načerpával sílu do boje s kontrarevolucí. Čas od času si volal po státním telefonu domů. Manželka musela nechat zaštěkat do telefonu jeho oblíbeného psa! A tu napadla výpravčího Bernáta kacířská myšlenka. Kdybychom vyváželi do zahraničí voly, máme přebytek státního rozpočtu!
Teď je ve stanici Dobrotín elegán Tomáš Vronský.
Ihned svolává výrobní poradu. Za stolem dýmá z lulky, i když připomíná spíše Klému Gottwalda, nežli Scherlocka Holmese. Přítomná děvčata na něm mohou oči nechat. Zcela jim však uniká, že nové koště, Tomáš Vronský, jim nebývalým způsobem přičaroval další práci. Na Lojzu Bernáta tento aktiv působil jako schůze družstevních rolníků v padesátých letech. To podobný činitel, leninovec, s lulkou v zubech pochvalně mručel, když si družstevní rolníci dobrovolně zvyšovali dodávky obilovin a brambor.
Kupodivu se mezi výpravčím Lojzou Bernátem a novým náčelníkem Tomášem Vronským vyvinul přátelský vztah. Jednou sepisoval Lojza Bernát vlečkový vlak. Sloužil jako tranzitér přípravář. V parném létě bylo těch padesát vozů pěkným soustem. Zhruba tak v půlce soupravy Lojza usedl na kolejnici a hlasitě zaklel. Na druhé straně vagonu se ozval hlas náčelníka Tomáše Vronského.
"V takovém vedru nepracují ani černoši na plantážích! Vždyť to není lidský! Pane přípraváři, pojďte na štamprličku!" Odešli. Rozhovor se změnil ve dvouhodinovou diskusi a Lojza Bernát má dodnes ten vlak dopisovat!
Čas se navršil i pro Tomáše Vronského. Osm měsíců uteklo jako voda. Čekal další schod ke kariéře. Jednoho krásného dne na začátku prázdnin se Tomáš balí. Lojza Bernát má právě službu.
"Copak, copak, šéfe?" zajímá se výpravčí.
"Ale Lojzíku, budu po prázdninách jmenován dopravním kontrolorem. Předpisy neznám, jako v podstatě všichni výpravčí. Znám takový kulový jako vy, ale budu vás muset kontrolovat. A tak to všechno musím dohnat u vody. Čert aby to vzal!"
Tomáš se pak zamyslel a pravil kouzelnou větu: "Víš kamaráde, já odcházím tam, kde končí přátelství a začíná jen výhodné spojenectví!" Zmizel a zanechal Bernátovi vzkaz: Lojzo, zařídím vám přeřazení do Brna hlavního nádraží!
A tu Lojzek Bernát vzal tužku a papír a promptně odpověděl: Milý pane dopravní kontrolore! Nestojím o místo v Brně na hlavním nádraží. Tam se musí pracovat! Beru jenom místo na ředitelství jako náměstek pro atomové výbuchy a kulometná hnízda!
Přichází tedy nové koště. Zdeňkovi Labudovi odcházející náčelník Tomáš Vronský nakecal, že Lojza Bernát je ve stanici Dobrotín jasná dopravní jednička! Klamnou informaci přetavuje nový náčelník ve skutek. Stanice Dobrotín právě vybojovala v celostátní soutěži první místo - zlaté okřídlené kolo. A tak jede nový náčelník Labuda spolu s dopravní ,,jedničkou“, Lojzou Bernátem, lůžkovým vozem do Strážského!
Mise se mění v utrpení. Abstinent Bernát přiváží v jedné ruce kufřík s putovní standartou. Je opásán rukou zcela opilého náčelníka. Kýženého cíle dosáhne vyčerpán a na pokraji sil. Kam se hrabe na Lojzíka soudruh Meresjev! Ten se v tundře staral jen sám o sebe! Lojzek jenom doufá, že delirium vedoucího bylo natolik veliké, že nepostřehl několik facek ve stanici Kysak. Výpravčí bušil do svého zcela opilého představeného před svědky a s chutí. Jinak prostě nebylo možno přestoupit!
Nový náčelník bere i nadále "dopravní jedničku" na různá odborná jednání. Jenže Lojzek Bernát není použitelný na rozhodování o obratu lokomotiv, sestavu grafikonů a tvoření vlečkových podmínek. Jako výpravčí sice slouží poctivě, snaží se nic nepokazit. Srdcem je však zcela jinde. Práci si neoškliví, považuje ji však jen za poslední zoufalý pokus jak získat peníze! Jakmile na tento fakt náčelník Labuda přišel, neřekl Bernátovi jinak, nežli náš kulturtrégr! Spolupráci v dopraváckém řešení zapeklitých situací ukončil náčelník s Bernátem, když jeho vinou přišli na poradě o deset minut pobytu manipulačního vlaku.
Všechno bagatelizoval humorista Bernát slovy: "Soudruhu náčelníku, pořád se mi líbí hezká ženská více, nežli sebekrásnější parní lokomotiva Mikádo!" Lojza měl také četné průpovídky a glosoval po svém různé situace. Jednou si zavolal zapáleného milicionáře Kadlubu. Tento člověk měl tolik refundací mzdy, že se na nádraží vyskytoval jen ojediněle. Bernát pravil: "Nevím, co pořád v té vaší milici cvičíte. Na vás všechny by stačil jediný americký zelený baret. To jsou ti řízci, co si mažou hlínou hubu a v džungli žerou hady. Jeden takový rambousek by tu vaši partu opilců rozehnal od kotlů s borščem, že by vás maminy hledaly čtrnáct dnů po lesích!" Kupodivu za své bonmoty nedostal od nikoho po hubě.
Náčelník Labuda nezklamal jako člověk. Vytvořil si tajnou donašečskou agenturu - Bonzaj! Důležité záležitosti se řeší u králikárny. Aby měl o všem dokonalý přehled, začaly mít stěny uši. Nebylo radno kritizovat třeba i v prázdné místnosti! Labuda se zásadně řídil zásadou Rozděl a panuj! Konečně, jen díky tomuto systému dokázali Angličané ukočírovat svou obrovskou říši a hrstka esesáků pohodlně zvládnout desetitisíce vězňů v koncentračních táborech. Labuda se snažil i osobně o nábor agentů.
"Lojzo, ten vůl Polda si na tebe stěžoval!" sdělil jednou mezi čtyřma očima Bernátovi představený. Tajně doufal, že Bernát v návalu primitivní odvety řekne něco zajímavého na toho vola Poldu. Nestalo se tak To byl předposlední kamínek do laviny nepřízně. Konec nastal, když jeden placený informátor donesl k uším náčelníka výrok, kterým řešil výpravčí Bernát nepodstatné záležitosti. Říkával totiž: "Důležitý je výsledek. Když jsme nic neopozdili, nic nerozbili a nikoho nepřejeli, můžeme sloužit třeba v podvlékačkách a s každou botou jiné barvy! Na malé věci se vykašlete - tam příjde kredenc!" Parafrázoval tak verše Jiřího Suchého – Malé věci řešte ruky mávnutím!
A tak se na některé věci začala všeobecně "házet kredenc!"
Že za tenhle postoj nebyl Lojza Bernát od náčelníka milován, je nasnadě! Kupodivu nebyl ze stanice vyhozen, jak se to stalo mnohým nepohodlným zaměstnancům. Profesně totiž svého bezprostředního představeného neohrožoval. I případná kritika, přinesená Bonzaj agentůrou, netýkala se služby, ale společenských nedostatků. Jen jednou měl prostořeký výpravčí Bernát na krajíčku. Jak bylo tehdy zvykem, uzavíraly se různé závazky. Přicházíte na směnu a ihned uzavíráte závazek na práci bez nehod a pracovních zmetků. I vymyslel jeden osvícenec heslo týdne. Na oběžníku si zavolal všechny náčelníky stanic a pravil: "Soudruzi náčelníci, připomeňte soudruhům výpravčím, aby v příštím týdnu věnovali zvýšenou pozornost paragrafům 387 až 397 dopravního předpisu, v návaznosti na paragraf 87 předpisu návěstního!" Heslo týdne se pak stávalo součástí odevzdávek dopravní služby. Pointa byla v tom, aby dopravní kontroloři měli co kontrolovat!
Jednoho krásného se objevil v dopravní kanceláři náčelník sousední stanice Zdeněk Pivarník. Znají se už ze školy, i když Pivarník je o dva roky starší.
"Nazdar Zdeno, co tu děláš a jak se pořád máš ?“ hlaholí výpravčí Bernát.
"Doufám, že vám soudruhu výpravčí neuniklo, že vás právě navštívil dopravní kontrolor? Byl jsem totiž zrovna jmenován."
"Pardon, zapomínám se občas předpisově hlásit bezprostředním představeným!" omlouvá se kontrolovaný. Copak se asi Zdenálovi stalo, že je najednou tak komisní, vrtá hlavou Lojzíkovi.
"Soudruhu výpravčí, doufám, že znáte heslo týdne?" vybafne bývalý spolužák.
Je to jasná rána pod pás. Žádný výpravčí na celé trati pochopitelně heslo týdne nezná. I když někdo odříká čísla paragrafů, málokdo ví, o čem se v paragrafech mluví. Nebyl by to ale humorista Bernát, aby si neodpustil poznámku.
"Heslo týdne neznám, ale znám heslo roku!" Kontrolor zpozorní.
"Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!“ odpoví Bernát.
Asi za čtrnáct dnů přibíhá za Bernátem náčelník Labuda: "Člověče, cos to zase kecal před dopravním kontrolorem? Zdeněk mi to vyprávěl na shromáždění náčelníků! Jestli se to domákne nějaký kovaný soudruh, připrav se na lopatu! Už mám těch tvých keců dost. Ta lopata ti bude náramn slušet!"
Příští dny jezdí Lojzík Bernát po Brně tramvají. Stává za řidičem a zajímá se o práci a platové podmínky tramvajáků. U lopaty jej nikdo na dráze neuvidí.
Naštěstí to byl jen planý poplach. Pivarník byl charakter. Dával to k lepšímu jako vtip.
Tak přišel národ o disidenta a město Brno o řidiče tramvají. Ještě že dopravní kontrolor hodil na tento zapeklitý prohřešek normální a nefalšovanou kredenc!
