Od října úspěšně ignoruji skvělý marketing obchodních společností vybízející k nákupu dárků. Hesla jako "Připravte se na Vánoce včas","Vánoce bez stresu" mě nechávají v klidu. Své Vánoce si chci prožít jako každý rok v mírném stresu, očekávání, vzpomínání a setkávání s lidmi, se kterými jsme na sebe neměli v průběhu roku čas.
Předvánoční náladu si každoročně přivolávám začátkem prosince návštěvou vánočních trhů v muzeu. V atriu, kde se trhy konají, bývá vždy skvělá atmosféra. Všude znějí koledy, prodejní stánky s dárky jsou promíchány se stánky s občerstvením, u jednoho z nich se otáčí pašík na rožni za vydatné pozornosti kolemjdoucích.
"Ještě to není dopečený a mě dochází mazání, co mám dělat?" hrozí se kuchař.
"Piva máš dost, tak polévej pivem!" Kolemstojící pánové mají zřejmě s rožněním bohaté zkušenosti a štědře přispívají vlastními pivy ke zdárnému dokončení díla.
Zastavím se u flašinetáře, poslouchám dávno zapomenuté melodie a samozřejmě přispívám do kasičky. Za to si mohu zatočit klikou flašinetu. Nejsem příliš zručná a flašinet pod mým vedením stávkuje.
Moc mě to nakupování nebaví, raději si s kelímkem svařeného vína sedám ke stolečku v blízkosti kovářské výhně, kde předvádí kovářský mistr své umění. Pozoruji ten mumraj kolem a začínám vzpomínat na vánoční svátky v naší rodině.
Kam až moje paměť sahá, každý z mých předků vnesl do prožívání vánočních svátků něco svého. Moje nejstarší vzpomínka se týká Vánoc, kdy babička s dědou předváděli příběh s narozením Ježíška ve verších a zpěvech tak, jak si jej pamatovali z loutkových představení rodiny Kopeckých. Škoda, že jsem si to nezapamatovala, od té doby jsem nic podobného nikde neslyšela. A že jsem se hodně snažila tu zpěvohru vypátrat.
Táta byl amatérský muzikant. Pod jeho vedením a jeho houslovým doprovodem jsme zpívali na Štědrý den koledy. Časem jsme se se sestrou vypracovaly k docela slušně znějícím dvojhlasům. Matka byla pro absenci hudebního sluchu od zpívání osvobozena. O to více se realizovala ve výtvarném pojetí Vánoc. Zdobení stromečku pro ni neznamenalo pověsit na stromeček ozdoby a řetězy, to byl výtvarný počin, se zcela konkrétním záměrem. Muselo to ladit s ostatní výzdobou bytu včetně prostřeného stolu.
Oba měli jak se tehdy říkalo velký smysl pro rodinu, a tak u našeho vánočního stolu pravidelně sedávali matčini rodiče a tátův bezdětný bratr s manželkou. Zvláště vzpomínám na jedny Vánoce, které jsme zahájili dle našich tradic zpěvem koled, slavnostní večeří a rozdáním dárků. Pak jsme se ještě usadili ke stolu, při kávě a kořaličce jsme si povídali, a opět došlo na zpěv. Zatímco jsme přezpívávali znovu známé koledy, matka s tetou odešly do kuchyně umýt nádobí. Potom táta vyměnil housle za kytaru a s tím i repertoár. Místo koled dali se strýcem své oblíbené trampské písně. Odezněla Niagára, Řeka hučí, Ascalona a jejich další oblíbené hity. Když však pod rozsvíceným vánočním stromečkem zaznělo "Ná Vlachovce každou sóbótu..." a my děti se nadšeně přidaly dvojhlasem k refrénu "Pádla facka padla ná sálé..." rozezlená matka ten mejdan rázně ukončila. Chlapi ani moc neprotestovali, lahev už byla stejně prázdná. Zvláštní, ze všech těch krásných poetických Vánoc si pamatuji nejvíce zrovna tyhle.
V manželově rodině se dobře a hodně jedlo. Pod jeho vedením se změnil i náš vánoční stůl. Už to nebyl kapr a bramborový salát, ale slavnostní večeře s aperitivem, předkrmem, polévkou, prvním a druhým chodem, desertem. Ke každému chodu se pilo vhodné víno. Kapra jsme však kupovali také. Jenže jsme ho nejedli, ale zachraňovali. Celý den plaval ve vaně a odpoledne jsme ho v mokré utěrce odnesli k řece a vypustili. Děti mu zamávaly, a tím okamžikem začal Štědrý den v naší mladé rodině. Teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že takto zachráněný kapr příliš dlouho v řece nepřežil.
Naše dospělé děti tráví vánoční svátky u nás. Těší mě to, protože je to důvod opět něco vymýšlet a chystat. Pro ně je to návrat do dětství, kterému velmi dobře rozumím. Housle ani kytara sice pod vánočním stromkem nezní, ale na zpěvu koled trvám a doufám, že vnučky tento zvyk přenesou do dalších generací.
Víno dopito a já se konečně vydávám na obhlídku prodejních stánků. Knihy, sklo, šperky, domácí ruční výrobky, keramika, dokonce loutky. Je z čeho vybírat. A zároveň potkávám tu bývalou spolužačku, tu bývalou kolegyni z práce, a další bývalé a současné známé. Konečně máme příležitost prohodit alespoň pár slov a popřát si něco hezkého do Nového roku. A všichni máme stejné předsevzetí. Určitě se sejdeme a posedíme a při kávě nebo vínečku si v klidu popovídáme. Tentokrát to určitě zrealizujeme, když ten předchozí rok tak rychle uběhl.
Ale nač čekat? Kupujeme si každá kelímek teplé medoviny a rozjíždíme vánoční párty u kovářské výhně. Ochutnáváme kousky urožněného pašíka, vážně to s tím pivem není špatné, z reproduktorů se line Rybova vánoční mše, jsme trochu hlučné, ale je nám dobře.
Právě začaly moje vánoce 2015. A jaké je to u vás?
