Každá generace dětí si vždy našla své literární hrdiny. Pro dnešní mládež je to čaroděj Harry Potter či postavy z nejrůznější fantasy literatury, pro její rodiče i prarodiče to pak mohla být například Pipi Dlouhá punčocha. Příběhy o rebelantské pihovaté zrzce z pera výborné švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové vyšly poprvé před 70 lety, 26. listopadu 1945. Knížka se během let stala jedním z titulů, který patří do zlatého fondu dětské literatury.
Copatá Pipi spí s nohama na polštáři, dokáže uzvednout koně, nemá moc úctu k dospělým a odmítá chodit do školy. Když se objevila poprvé, spustili někteří rodiče a učitelé povyk v obavě z ohrožení morálky. Pipi totiž také žije sama ve velkém zchátralém domě Ville Villekulle jen s opičákem panem Nilssonem a koněm Alfredem. Svým přátelům pak s oblibou vypráví příběhy o exotických místech, která navštívila se svým otcem – námořním kapitánem.
Příběhy inspirované dcerou
Jedna z nejznámějších dětských knih vznikla přitom náhodou. "Vyprávěj mi o Pipi Dlouhé punčoše," vyzvala jednou Lindgrenovou její nemocná dcera Karin. A ačkoli autorka o postavě tak podivného jména nikdy neslyšela, zapojila svou fantazii. Její Pipi bořila dosavadní přístupy k dětské literatuře, opouštěla mentorování a zesměšňovala výstřelky rodičovské autority. Lindgrenová začala knihu psát v roce 1944, rukopis věnovala dceři k desátým narozeninám.
Pokus vydat příběh knižně málem skončil neúspěchem, oslovený nakladatel jej považoval za příliš excentrický. Nakonec se ale zadařilo a Pipi odstartovala literární dráhu Lindgrenové. Kniha způsobila revoluci v dětské literatuře ve Švédsku. Mladí čtenáři byli z hrdinky nadšení, dospělí často pohoršeni. Veřejnost nechtěla mít moc společného s nebezpečně "špatným příkladem" pro novou poválečnou mládež. Autorka ale neslevila nic ze svého pojetí.
Lindgrenová se totiž na svět dívala nově, očima dítěte, a nalezla pro jeho svět pochopení. "Neměla matku ani otce," napsala kdysi o Pipi spisovatelka, "a to bylo samozřejmě výhodné, protože ji nikdo nehnal do postele ve chvíli nejlepší zábavy a nikdo ji nenutil polykat rybí tuk, když si chtěla dát raději karamelky." Kniha byla přeložena do 70 jazyků a po celém světě se jí prodalo přes 66 milionů výtisků. Pipina dobrodružství se stala předlohou pro hraný i kreslený film.
Těžký začátek, krásný konec
Lindgrenová (1907 až 2002) se narodila jako Anna Emilia Ericssonová v městečku Vimmerby v jižním Švédsku. Už jako šestnáctiletá začala pracovat jako elévka v redakci regionálních novin. Záhy se však stala svobodnou matkou a ve Stockholmu si našla místo sekretářky. Protože měla málo peněz, svěřila syna Larse do péče pěstounů v Dánsku. V roce 1931 se provdala za úředníka Sturea Lindgrena, od té doby se mohla věnovat výchově syna a později i dcery Karin.
Pro psaní měla talent, kdysi se ale zařekla, že žádný román nikdy nenapíše. Vše se změnilo až s úspěšným vydáním Pipi Dlouhé punčochy. K dalším hrdinům knih Lindgrenové patří Kalle Blomkvist, Děti z Bullerbynu, Nils Karlsson, Mio, Karkulín, Madynka, Bratři Lví srdce nebo Ronja. A nebyly to vždy jen laskavé dětské příběhy – autorka se nevyhýbala ani tématům samoty, smrti a zoufalství. Psala i romány, povídky, divadelní hry, poezii a filmové i divadelní scénáře.
"Pohádková babička Astrid" byla za svou tvorbu oceněna desítkami cen: v roce 1958 například získala medaili Hanse Christiana Andersena, která je považována za nejvyšší možné ocenění autora dětských knih. I přímo po Lindgrenové je jedna z cen pojmenována. Kromě psaní spisovatelka aktivně podporovala práva dětí, menšin i zvířat. Ve Švédsku ji milovali a pro svět se stala jedním ze symbolů země.