V patnácti jsem se musela strašně stydět před jednou spolužačkou. Proč? Její rodiče přestavovali dům a většinou přes víkend pomáhala každá ruka noha. Tato kamáradka mne pozvala k nim na to staveniště, že sice bude muset chodit zedníkům se džbánkem pro pivo, ale jinak si uděláme príma víkend.
Vyjely jsem v pátek hned po škole. V kuchyni na stole jsme našly bankovku se zprávou: "Kup deset kotlet a usmaž řízky. Brambory a vejce jsou uvařené, udělej bramborový salát." Páni! Tenhle vzkaz mi nechat moje máma, tak budou muset pracanti do hospody na guláš, protože já neuměla ani ohřát párky. Ne že by mne maminka nezaměstnávala při vaření, to teda zas jo, ale vždy to byly jen pomocné práce, povětšinou škrábání brambor, k ničemu jinému jsem připuštěna nebyla.
Měly jsme sice na základní škole předmět vaření, ale tam jsme občas umíchaly nějakou pomazánku, ostatní byla jen teorie. Představa, že jdu koupit kotlety na řízky, vyvolávala mou panickou hrůzu už proto, že jsem absolutně nechápala rozdělení vepřového na krkovici, bůček, kotletu či kýtu. Ba dokonce bych nerozeznala vepřové od hovězího.
Kamarádka Jiřina nehnula brvou, vzala peníze a šly jsme do masny. Postavily jsem se do dlouhatánské fronty a když na nás asi po hodině konečně přišla řada, Jiřka si nechala nasekat deset kotlet a chvátaly jsme domů. Tam mistrně řízky natloukla, zaměstnala mne při obalování, kdy jsem to teda dělala úplně poprvé v životě a určitě jsem řízky držela "jak prase kost". Pak jsme společnými silami udělaly salát. Tím stoupla cena mé kamarádky hoooodně vysoko a já pak doma začala aktivně pomáhat, abych dohnala své nevědomosti na kulinářském poli.
U vnoučat se snažím tahat je k plotně od útlého dětství a vařit s nimi na ostro - žádné omezování jen na pomocné práce. Samozřejmě bedlivě střežím jejich počínání s nožem či míchání vroucí omáčky na sporáku, ale sama vím, že teorie nestačí. Nejinak tomu bylo i tento víkend. Připravila jsem jim kreativní oběd. Každý dostal plech s těstem na pizzu a dát si mohl, co má rád.
Že vlastnoručně připravené jídlo chutná úplně jinak, ani nemusím psát.
