Taky máte pocit, že Vánoce jsou rok od roku dřív?
S prvním nástupem podzimních dní, kdy neobyčejně ještě hřálo sluníčko a babí léto bylo jak vyšité, ve většině obchodech a supermarketech na nás už útočili čokoládoví čerti a Mikuláši, malí i velcí Santa Clausové a kolem nás všude zněly koledy. Asi jsme se všichni tak trochu zbláznili, nebo se z vánoční atmosféry do svátků dozajista zblázníme.
V září či říjnu bychom si měli užívat vůni pečených brambor a jablek, chodit na houby, sbírat poslední dary přírody a hřát se v podzimním sluníčku. Místo toho se stresujeme při vtíravých vánočních koledách. Že na sv. Martina není žádné spolehnutí, to už asi víte. Dělá si prostě, co chce, a tak vůbec nemyslí na to, aby osedlal svého bílého koně a přijel tak, jak má. Zato Santa Claus, ten už je všude, ten je spolehlivý. Ještěže ten náš Ježíšek je jen jeden!
A pak nastoupí reklamy, útočí především ty televizní. No, řekněte, znáte kolem sebe nějakou rodinu, která nepouští televizi? Pokud ano, šťastná to rodina. Z televize na ni nekřičí "Ježíšku, už je čas!" čtyři měsíce před Štědrým dnem. A v těchto chvílích, kdy se Vánoce na nás valí ze všech stran, přemýšlíme, jak nakoupit za to málo, co máme.
Vše vyřešeno – půjčky. Půjčí vám dnes všichni a všichni výhodněji než ti ostatní. Nakupte teď a plaťte až příští rok. Další pekelná nabídka. V tu chvíli nechcete přemýšlet o složenkách, které budete mít v poště na začátku roku. A to je nejrychlejší cesta do pekel – dluhy.
Vánoce, ty naše české, by měly být svátky klidu a pokoje. Pokud možno sněžně bílé a voňavé od cukroví, od smaženého kapříka a bramborového salátu. Svátky klidu a pokoje, rozjímání a setkávání se s přáteli, s rodinou. Kdo z vás zvolí třeba adventní koncert místo nákupu v nějakém supermarketu? Možná by dětem stačilo míň dárků, kdybychom jim k tomu nadělili usměvavou mámu a tátu, který si s nimi bude celé svátky hrát a ten čertův vynález – mobil – nechá vypnutý.
Poslední listopadová neděle je také první neděle adventní. Setmělé ulice a do tmy svítící vánoční světýlka z oken domů, na dveřích adventní věnce, jež připomínají všem, že nastal čas adventní. Čas pro rozjímání, ale také doba pro úklid, a to nejen příbytků, ale také mysli lidí.
Advent je časem zklidnění. Nastává přece ten nejkrásnější čas v roce, čas vánoční. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele. Ten letošní advent bude dozajista poznamenán útokem teroristů v Paříži a vším tím, co to Evropě přinese.
A tak mě napadá, že bychom nějakého toho novodobého Spasitele všichni docela potřebovali. Závěrem jsem chtěla napsat "Bůh ochraňuj Evropu", ale bylo by to ode mne pokrytecké, nevěřím, že nás ochrání nějaká vyšší moc.