Severočeský konstruktér a výrobce motocyklů Albin Hugo Liebisch byl podle vzpomínek svého syna velmi tvrdohlavý člověk, který dokázal vždy prosadit svou. Bez takových vlastností by ale Liebisch, který zapomenutý zemřel před půl stoletím, 9. listopadu 1965, v německém Pasově, nedokázal rozběhnout výrobu motocyklů, které budí dodnes pozornost. Jeho více než třímetrové stroje Čechie-Böhmerland jsou totiž označovány za nejdelší sériově vyráběné motorky všech dob.
Mohutné stroje s trubkovou konstrukcí totiž jejich autor Liebisch mezi světovými válkami pojal jako alternativu tehdy nedostupného automobilu. Najednou dokázaly odvézt čtyřčlennou rodinu – nejdelší exempláře totiž nejenže měřily přes tři metry, ale dala se k nim připojit také sajdkára. Svoji délkou si nezadaly s dnešním automobilem Škoda Fabia. Obchodního úspěchu však sudetský Němec Liebisch, který si dokonce sám vyráběl jednoválcové motory a třeba koly odlévanými z hliníku výrazně předběhl dobu, nedosáhl.
Budoucí průmyslník se narodil 26. července 1888 v Rumburku v rodině zahradníka. Když mu bylo sedm, přestěhovali se Liebischovi do nedaleké Krásné Lípy. K vůni oleje přičichl Albin poprvé ve Varnsdorfu, kde se učil u prodejce šicích strojů, jízdních kol a motocyklů. A když si jeho mistr pořídil v roce 1905 jako jeden z prvních v okolí automobil, bylo o Liebischově osudu rozhodnuto. Brzy dal sbohem rodnému kraji a v devatenácti odešel do Německa.
Čtyři roky pracoval jako řidič u advokáta ve Wiesbadenu, v roce 1911 pak přijal stejné místo na bavorském zámku Buchenau. Tam se seznámil se svou pozdější ženou Herminou a také se mu narodil syn Albin Richard. O dva roky později začal pracovat v autoopravně v Bayreuthu. Pak do Liebischova osudu zasáhla světová válka, během které bojoval na východní frontě a byl raněn. Vrátil se do zázemí ke strojařině a v letech 1916 až 1919 pracoval v kopřivnické automobilce.
Počátkem 20. let se Liebisch i s rodinou vrátil do rodného kraje. Našel si práci v servisu krásnolipského průmyslníka a nadšeného motoristy Alfreda Hielleho, kde stavěl karoserie i pro vozy Bugatti. Odtud to byl jen krůček k vlastnímu motocyklu, jehož prototyp Liebisch postavil mezi lety 1922 a 1924. Stroj originální koncepce začal vyrábět v roce 1925, peníze na rozjezd firmy dal konstruktérovi jeho tehdy už přítel Hielle.
Liebisch chtěl nabídnout dopravní prostředek rodinám, které neměly na auto. Za řidičem byla lavice pro dva pasažéry, další mohl sedět v postranním vozíku – a ke konci 30. let se objevil i model, kam se čtyři lidé "naskládali" za sebe. Ve snaze získat zákazníky nabízel Liebisch i splátkový kalendář, ani to ale nevyvážilo špatnou prodejní síť. Většina zájemců se totiž musela vypravit přímo do továrny.
Kolik vzniklo do začátku války Čechií-Böhmerlandů, není přesně známo, každý kus byl navíc víceméně originál. Odhady se pohybují kolem 1500, ze kterých se zachoval jen zlomek. Za druhé války se v továrně vyráběly díly pro vojenský průmysl, po jejím konci se Liebisch snažil získat svolení s obnovením výroby, nakonec ale skončil i se synem ve sběrném táboře. Život či přinejmenším zdraví jim zachránilo to, že byli zručnými mechaniky. V roce 1946 se směli odstěhovat za příbuznými do Pasova.
Albin Liebisch si tam otevřel malou dílnu a pokoušel se zkonstruovat nový Böhmerland. Vznikl dokonce prototyp skútru s motorem Zündapp a aerodynamickou karoserií, pak ale dílnu poškodila povodeň a z plánů sešlo. Německý konstruktér, který mluvil plynně česky a jenž dal světu nejdelší motocykl všech dob, zemřel zapomenut v listopadu 1965. V té době přitom začaly jeho výtvory, většinou odložené ve stodolách, pomalu získávat díky nadšencům zpět svou bývalou slávu.
