Na oslavě šedesátin mého manžela jsem od jedné účastnice oslavy uslyšela moudrou větu. Na otázku, jak se cítí její maminka, odpověděla - cítí se dobře, protože je zpupná. Její maminka se totiž odmítá podřídit diktátu svých nemocí, odmítá jakoukoliv cizí péči a přes svůj pokročilý věk se dokáže sama o sebe postarat
No ano, tohle je přece cesta! Jak to, že jsem na tak geniální myšlenku nepřišla dříve? Přitom mám před očima spoustu podobných příkladů.
Moje maminka postižená roztroušenou sklerózou. Levou polovinu těla necítila a pohybovala s ní snad jenom obrovskou silou své vůle. Z důvodu omezené hybnosti si zažádala na sociálním odboru o jakýsi příspěvek. Když jsem ji dovezla autem před příslušnou posudkovou lékařku, dozvěděla se přibližně toto:
"Tak ten příspěvek vám dát nemůžu, to by vám musela chybět nějaká končetina, nebo byste musela být úplný ležák, nebo byste musela bejt úplně blbá."
Na to moje maminka odpověděla: "Tak tam paní doktorko do těch svejch papírů napište, že jsem úplně blbá. Protože kdybych nebyla, tak bych sem nelezla."
A hrdě bez dalších slov odešla opírajíc se o hůlku a bojující s téměř nepohyblivou končetinou. Dokázala by pochopit, že na něco nemá nárok, ale nabubřelou neomalenost - to nemínila tolerovat. Nakonec jsem byla ráda, že mě tou hůlkou nepřetáhla, protože žádost o příspěvek byl můj nápad. Vzhledem ke své nemoci se dožila poměrně vysokého věku, protože byla zpupná.
Zpupný je také náš soused, který v sedmdesáti letech zahájil studium na universitě třetího věku. Zdárně jej dokončil a od té doby radí svým přátelům v právních záležitostech. Kromě toho překládá do dvou cizích jazyků různé technické postupy. Na blbosti nemá čas.
I můj chalupářský soused, který letos oslavil 90 let, stále zpupně sází ovocné stromy.
Zita Kabátová ve svých více než devadesáti letech zpupně dbala o to, aby jí to slušelo. Zpupná Eva Pilarová potom, co překonala vážnou nemoc, naučila se fotografovat a dnes pořádá výstavy své fotografické tvorby. A věřím, že i Mistr Gott je natolik zpupný, že překoná i těžkou nemoc a po léčbě dokončí sérii svých koncertů.
A já se právě zaobírám zpupnou myšlenkou, že poté co naši zákonodárci ocenili můj celoživotní přínos společnosti cca čtyřiceti korunami měsíčně navíc k mému důchodu, budu jim tu almužnu vracet.
Utvořím si na svém běžném účtu trvalý příkaz s číslem účtu, ze kterého mi je posílán důchod a do textu pro odesílatele vložím větu - neurážejte mě spropitným!
Třeba se někdo alespoň zastydí. Ale spíše ne, některá povolání totiž vyžadují hroší kůži.
