Frantík Rendl závidí. Závidí lidem víru! Jako čerstvý šedesátník si zakázal uvažovat o budoucnosti. Uvažuje tak pouze dva dny dopředu. Představa, že skončí v urně jej deprimuje. Určitě tato schrána nebude skýtat pro věčný spánek žádné pohodlí. Už se kácí v našem lese, zaslechl tuhle, když na zahradě u svého milovaného včelína, zemřel spolužák Hambálek. Prostý fakt, že už je na pravdě boží třetina spolužáků z průmyslovky je přímo alarmující! Dobře je lidem, čemukoliv věřícím.
V televizním šotu zahlédl Frantík reportáž o vozíčkářích někde v Anglii. Rejdili po nádvoří a vysmáti si pohazovali velikánským míčem. Jako by ani nevnímali své postižení. A tu reportér přistupuje k jednomu rozdováděnému vozíčku a usměvavý pán sděluje do kamery:
,,Mám bohužel v tomto životě špatný tělo!“
Frantík by se rád a dobrovolně nechal zfanatizovat. Zesnulý kamarád Vojtěch Slezáček, vystudovaný katolický kněz, pokoušel se o to marně při dlouhých společných procházkách a ještě delších disputacích. Vojtěchovy argumenty vždy odrážel Frantík jenom zdravým selským rozumem. Kněz nedokázal totiž soupeři vysvětlit neposkvrněné početí, vzkříšení a dědičný hřích. Když byl velebníček zahnán do kouta, vždy pronesl kouzelné slovo – zázrak! Narážel tak na prostý fakt, že ve Vatikánu je celý úřad pro zázraky. Frantík také nebyl schopen akceptovat, že člověk může být zvolen svatým, hejnem několika starců. Také systém zástupců pana Boha na zemi se zdá Frantíkovi velice podivným. Zfanatizování se nekonalo. Klerik byl pak naštván bohorovným sdělením malého a vyčuraného človíčka:
,,Vojtěchu, až budu mít na kahánku, obrátím se a vejdeme do království nebeského spolu. Jeden obrácený je přece pánu bohu milejší, nežli deset pravověrných! Tak praví bible. Jestli je ale nějaký nebe, musí tam být moje maminka Štefinka. Peče tam trubičky a už má mezi svatými kámoše. Maminka byla nejhodnější žena na světě a neměla nepřátel. Až budeme stát ve frontě na poslední soud, maminka na mne ukáže prstem a řekne:
,,Svaté Petře, on ten náš Fanóš nebyl zlé, až na ty ženský to byl docela hodné kluk!“ A Štefinka se přimluví a já tě předběhnu.Ty tvoje študie a metráky sežraných hostií ti budou k ničemu. Protekce platí přece i v nebi!“
Posmrtný život slibují věřícím v podstatě všechny církve. Některá církev futruje posmrtnou blaženost kůry andělskými, jiná příslibem stovky panen. Takto motivovaný mladý muslim se pak nechá roztrhat granátem, aniž si uvědomí, čím že vlastně bude ty pany uspokojovat, údu nemajíce! Osmdesátiletý Imám už nemá tuhle potřebu, posmrtnou odměnu nemá zapotřebí a tak se do takové smrti nehrne. U katolické církve vadí Frantíkovi také obchodní pragmatičnost.
Jednou jel Frantík ve vlakovém kupé a četl si oblíbenou literaturu faktu. Najednou jej zaujal zajímavý rozhovor:
,,Už ti posvětil velebný pán víno ve sklepě?“
Rázem zbystřil pozornost. V kupé sedí vinaři odněkud z Ostrohu.
,,Pánové, promiňte, že se vám pletu do rozhovoru. To posvěcené víno déle vydrží, nebo se to projeví na jeho chuti?“zapojuje se čtenář do diskuse. Rozhovor utichá. Pozor promluvil kacíř!
V rohu se najednou zvedá militantní hromotluk s přiblblým výrazem a lopatovitýma rukama. Je zle! Víra bude šířena ohněm a mečem! Frantík však duchaplně zaujímá obranu:
,,Moc toho o vaší víře nevím, ale vím že je o lásce. Tak mne miluj!“ vyštěkne na adresu mstitele. Ten kupodivu rozpačitě usedá na své místo a velmi nejistým zrakem častuje své kamarády. Tu vstává jiný pán, šetrně vyvádí Frantíka z kupé a praví:
,,Pane, to je u nás takový folklór, ale pro jistotu si raději vystupte!“
Frantík vystupuje z vlaku, je doma. Že posvěcení není zdarma, pochopí snad i ten největší idealista!
Paní Hana Koutecká kamarádí s důchodci. S Frantíkem Rendlem už skoro rok čeří hladinu veřejného mínění v obci Podboří. Paní Hanka se vylízala v zimě z těžké choroby zajímavým způsobem. Někdo jí poradil jogínská cvičení. Zakoupila si za tím účelem drahou knihu. Navštívila i několik jogínských kurzů. Pomohlo to. S despektem se ale vyjadřuje o cvičení jógy v místní tělocvičně.
,,To není jóga, to je všesokolský slet!“ hodnotí výkony místního cvičitele.
Frantík jásá, jóga, to bude ta cesta k životu věčnému! Nejde mu ani tak o to cvičení, jako o učené disputace o smyslu a případném pokračování života. Chce polemizovat, tázat se, přemýšlet. Nechce jako beran slepě věřit něčemu, co se mu k věření předkládá.
,,Pane Rendle, pojeďte do Dunajské Stredy. Budete na dovolené s jógou. Nemusíte cvičit. Jsou tam termální koupaliště. Budete host. Můžete se jenom zúčastňovat sezení, duševních disputací, pohovorů se vzdělanými lidmi. Nedostanete ani pře hubu za nemístné kecy. Jogíni totiž hlásají nenásilí. Třeba konečně dostanete odpověď na otázky, které vás tak zajímají.“ Tak láká paní Hanka tápajícího neznaboha. Domluveno.
Nazítří odjíždějí do Dunajské Stredy celkem čtyři lidé. Manžel paní Hanky, vysokoškolský učitel, je zaneprázdněn. Jeho ženu bude doprovázet čerstvý důchodce a dva sousedé odnaproti. Pan soused je celkem netečný. Zato paní sousedka má přehled a tykadla. Je to učiněná Mata Hari.
Spolehněte se pane docente. S vaší manželkou jede hlídka mravopočestnosti, záruka bezpečí a spolehlivá stráž.
Čtyři lidé stojí před branou soukromé vily v kúpelnom meste na Žitném ostrově. Mají před sebou týden dovolené s jogíny. Prvním nepříjemným překvapením je vegetariánská strava. Tento prostý fakt paní Hanka dravci Frantíkovi částečně zatajila. Týden se však dá jistě přežít. Dvorek před vilkou se začíná zaplňovat. Dostavilo se dvacet dva žen a pouze tři muži! Demografický nesmysl. Dva muži jsou přítomni s manželkami. Dalo by se předpokládat, že Frantík bude mezi nimi jako růže mezi trním. Příchozí dámy jsou ale již v letech, patřičně vychrtlé a s nepřítomným výrazem vizionářských očí. Celkový dojem – sabat čarodějnic, opršelá bidla. Normální dimenze mají akorát paní Hanka a její hlídka mravopočestnosti. Personál tvoří hlavní jogín, cvičitelka a kuchař. Jen jedna ze všech příchozích jogínek by stála za hřích. Když ji ovšem Frantík později spatří při satsangu v divném sedu a se zavřenýma očima, pochopí. Tahle paní obcuje v jiné galaxii.
K nově příchozím se hrne vysoký a štíhlý prošedivělý pán. Jogín zjevem a každým coulem. Paní Hanka prozrazuje, že on žije z prány. Protože prána je vzduch, jistě hodně ušetří. Má těsně před důchodem, tato vlastnost se mu bude jistě hodit.
,,Já jsem Brahmaputra, vítám tě do naší komunity!“ halasí s úsměvem a napřahuje asketickou ruku. Frantík pochopil, že jogíni si tykají. Najednou nastává potíž. Paní Hanka a Frantík si důsledně vykají. Brahmaputra je vykáním zaskočen. Vybízí Hanku k tykání, jak je v komunitě zvykem. Hanka souhlasí. S Frantíkem si ale tykat odmítá. A tu v očích paní Hanky zasvítí bazilišek.
,,No dovol, Brahmaputro, přece si nebudu tykat s personálem!“
Všichni kolem rázem ztichnou a zpozorní. Netuší totiž, jak ti dva dokáží blbnout. Mrknou na sebe a hned je jasno. Podnikatelka a její bodygard!
,,Nezlob se, Brahmaputro, ale já jsem k této paní ve služebním poměru a tykání je jaksi nepřípustné!“
Nastává kouzelná iluze. Bohatá podnikatelka si vydržuje bodygarda. Tepláky Adidas ze secondhandu tuto verzi podporují. Oba adepty pronásledují nenávistné pohledy jogínek.
Vážení přátelé, právě navštívil vaši komunitu Jára Cimrman s chotí!
POKRAČOVÁNÍ V POVÍDCE – Kterak se Frantík Rendl nestal jogínem!